Čertoděj: Stories by Patrick Zandl

O myších a web2.0 lidech

Patrick Zandl — Wed, 11 Apr 2007 15:07:54 GMT

Někdy mne napadá, proč vůbec nad něčím přemýšlím. Už samo o sobě je přemýšlení nad přemýšlením kacířskou myšlenkou, což o to. Ale vždycky mně potěší, když čtu na webu řadu dobrých tipů, rad a závažných zamyšlení nad věcmi, na kterých tak či onak pracuju. Potěší ironicky i skutečně, jak kdy. Proč vymýšlet, když na internetu ví spousta lidí všechno líp, než vy... Většinou nad tím mávnu rukou, to když jde o projekty, které jsem dělával pro klienty, kteří zaplatí a odejdou. Poslední rok se věnuju nejvíce Streamu a také tam často najdu hutné myšlenky sdělované břitkým jazykem, zhusta i úšklebkem směřované na mne. Zvyknul jsem si, že s generace kritizujících se přestěhovávám na stranu kritizovaných, protože už jsem stár velmi, na internet mnoho-li velmi. Baže, třicítka je za mnou. Uvykl jsem si komentátory rozškatulkovávat podle jména. Ty, na jejichž názor publikovaný na webu bych přísahal jako na písmo svaté, bych spočítal na prstech svých končetin. Budiž, často s nimi nesouhlasím, protože se lišíme v úhlu pohledu, což neznamená, že bych si jejich názoru nevážil a nenutil mne se znovu zamyslet nad promyšleným. Pak mám rád něco, čemu říkám korektiv. To jsou momenty, kdy se situace zastaví, všichni se vyjádří, pak se situace pohne a vynajednou víte, kam se pohnula. Víte, na čem jste, protože vidíte dovnitř. Nedávno jsem jeden takový případ popsal o Zvědavec.org, jenže připusťme, že tenhle web těžko brát vážně, takže korektura nebyla veliká a nebyla neočekávaná. Takové případy se stávají málokdy. Pokud pracujete jako analytik či komenátor (což je obecně v telco moje role), většinou když nastane situace, již jste analyzoval, už je dávno zapomenuto, co kdo řekl. Okecat to lze následně různě, což si pamatuji velmi zřetelně z případu Eurotelu a zavádění CDMA-2000 EV-DO.

Jagg.cz má prý bann

Pak jsou korektivy nečekané a o to zajímavější. A nad jedním takovým bych se zastavil. Přinesl mi ho Jagg. Že prodávám službu Jagg.cz by zatím nestálo za zmínku, protože nevím ještě, kdo ji vydraží, ani co s ní udělá. Zajímavá byla diskuse, která se kolem toho rozjela v jednom bodě. Jagg totiž absentuje v indexu vyhledávače Google. To znamená, že Google neodkazoval na žádnou stránku z této domény (minulý čas je momentálně na místě). První, kdo si toho povšimnul a dal tuto informaci veřejně v plen, byl Misha (na Marigoldovi) a zřejmě týž člověk ji uvedl i v diskusi na serveru WebTrh.cz. Misha suše konstatoval, že Jagg není v Google indexu a zde na Marigoldovi se zeptal, čím to. Veskrze dobrá a investigativní informace, protože já jako majitel serveru jsem si toho nikdy nevšiml. Pak už je zajímavá diskuse na fóru WebTrhu, kde se záhy stal z absence Jaggu v Google indexu "ban" - tedy nějaká forma aktivního zákazu indexace Jaggu ze strany Google týmu. První mluví o "banánu" admin diskuse Retail, pak se přidává v používání tohoto termínu i pár dalších diskutujících jako Master, Dysmusax a další. Naopak někteří jako Jilm či Kovboj se důsledně podezření z "banu" vyhnuli. Také na Marigoldovi v diskusi se to přetřásalo, byť mírněji. První, kdo udeřil hřebíček na hlavičku, byl Tomáš Krause, když konstatoval, že může vyhledávačům vadit, že dotaz na soubor robots.txt hodí ISE. Pro ty, kdo nepracují v IT oddělení Global Inspiration jen dodávám, že ise = internal server error. Další, kdo přišel s tímto názorem, byl Marek Sovavsíti Prokop. Naopak na druhém břehu řeky stál Hannes, který ihned do diskuse napsal "ban z googlu bez udání důvodu"... A pak přišla ta chvíle rozuzlení. Slovo dalo slovo s člověkem z Google a já jsem se dozvěděl, že Google vyžaduje, aby soubor robots.txt na serveru buďto byl, nebo chyběl (= hláška 404 file not found). Pokud vrací jinou hlášku, například 500 Internal Server Error, Google se na indexování dotyčného webu vykašle.

Komentovat bez hlubší znalosti je tak svůdné...

Nyní lze snadno udělat dělící čáru a komentátory "Jagg banu" rozdělit na patřičné strany: na ty, kdo publikovali nepravdivou informaci, na ty kdo publikovali pravdivou informaci a k cíli se nedobrali a na ty, kdo publikovali pravdivou informaci a k cíli se dobrali. Na jedné straně tedy máme Mishu, který fakt zjistil a korektně uvedl s tím, že neví, jak se to stalo - dostává zmíněné (a bohužel jen pomyslné) body za investigativu. Nebo také Davida Antoše (aka Jilma) a Jiřího Macicha, kteří s touhle informací nepracovali, ačkoliv o ní věděli a ačkoliv by jim umožnila si levně odplivnout. Body za to, že se vyhnuli komentování něčeho, čemu nerozuměli nebo si nemohli prověřit dostatečně. Pak máme Tomáše Krause a Marka Prokopa. Ti, když už se rozhodli komentovat, tak komentovali z pozice svých zkušeností a dobrali se pravé podstaty věci. Cenné body za to, protože komentovali, znajíce. Nu a do třetice máme například toho Hannese, který neověřenou informaci hned využil ke sžíravému komentáři. Body dolů na to, že naletěl. Někde na pomezí stojí třeba Widlák, který informaci o bannu převzal bez ověření do článku, ale v momentě, když jiní přišli na to, jak tomu je, to alespoň blogersky správně opravil včetně ponechání původního textu!

Všímaví, znalí a trubky

Povšimněte si prosím, že celé to rozdělení na všímavé, znalé a trubky se nezakládá na nějaké diskutabilní otázce typu "je Jagg službou budoucnosti" - na kterou může být po právu mnoho subjektivních názorů. Zakládá se na prosté a ověřitelné skutečnosti. Jilm si může dovolit sžíravý komentář k Jaggu, se kterým já nemusím z mnoha důvodů souhlasit, ale nenechal se zlákat laciným komentářem "bannu". Podobně sžíravý Hannesův komentář vychází z falešných informací. Hádejte, nad kterým se zamyslím více? Nakonec mi stálo za to pročíst si Mishovy komentáře na dalších webech. A jedno z jeho prohlášení bych podepsal vlastní krví: "Tvůrci webu u nás naprosto nemají ponětí, co se děje ve světě. Zaznamenají možná existenci nějakého youtube, myspace, a v nejlepším případě digg a del.icio.us, ale o desítkách jiných služeb, které by je mohly inspirovat naprosto neví. Kdo v Česku čte pravidelně Techcrunch, Thinkvitamin, kdo sleduje zahraniční blogy nebo konference". Kdo? Já. Kdo ještě? Málo takových... :( S tím souhlasím. Kde jsou ty časy, kdy jsem s nábožným zaujetím pročítal české blogy věnované webdesignu a CSS. Pryč, nenávratně. Ti staří a dobří "umřeli" - už nepíšou. Komentář Marka Prokopa mne přesvědčuje o tom, že nejsou mimo, ale holt to asi dělají, nepíšou o tom. A jiná generace našich pisálků nenaskočila - není tu asi nikdo, kdo by sledoval a komentoval trendy v zahraničí, když odmyslím své skrovné a nesystematické síly. Přitom je to pole neorané. Ano, souhlasím znovu s Mishem, když říká: "kopírování by pro začátek stačilo, jak třeba ukazují ti poláci. Problém je v tom, že některé věci má smysl kopírovat jen pokud máš dostatečně velkou masu komunitu, jak o tom byla řeč, a navíc, člověk musí vědět, proč a co kopíruje."

Člověk musí vědět, proč a co kopíruje

Zejména to Proč a co kopíruje podtrhuji znovu. Tak, a kam jsme se to dostali od toho momentu, kdy jsem si dovolil ověřit svoje rozškatulkování českých internetových komentátorů, kteří se zúčastnili komentování prodeje Jaggu? Zase k tomu starému. Český internet je na hony pozadu za tím americkým. Když řeknu tři roky, nejsem mimo. A když řeknu, že náskok ani náhodou nestahujeme, nejsem také mimo. A mohl bych připomenout to, co Jilm nepochopil: bez Web 2.0 pochcípá český internet na zatuchlost. V čem to nepochopil? V tom, že nestačí kopírovat. Musíme vědět Proč a Co kopírujeme. Nestačí se ohánět pojmem Web 2.0 - musíme vědět, že je to nový přístup ke službě uživatelům, ne jen zrcadlové písmo a nápis beta. Abych skončil nějak positivně, kromě toho, že jsem dopil Veltlínské: za prvé si přečtěte komentář Martina Malého Web2.0 nepřijde: hovoří o tomtéž, co si myslím já. Tedy o tom, že Web2.0 se vžilo jako spásné zaklínadlo, ale přitom to znamená něco jiného, než si myslíme. Mít uživatele na prvním místě a použít na to všechny moderní technologie, abychom mu vyšli vstříc. A nakonec si tam můžete pročíst i ty komentáře, stojí to za to. Konečně pár lidí, kteří asi pochopili, o co u Web2.0 jde. Škoda, že je jich tak málo. A za druhé se podívejte na Media Blog. Název trochu zavádějící, ale je to dobrá konkurejce pro Linkuj.cz - tedy systém Diggu, ale dotaženější, než Linkuj. A za třetí: až příště budete číst vrcholně odborné a vtipně napsané komentáře, přemýšlejte o tom, co má autor za sebou. Vtipně napsaný komentář není všechno. Ani u mne, ani u kohokoliv jiného... A v posledku: proč je ten náš internet tak chcíplý? Proč se tu nic neděje? Opravdu je stav tak rovnovážný, že ho nelze vychýlit? Nemyslím si to. Znám řadu hezkých projektů se slušnou návštěvností a dobrým potenciálem, o kterých se v mediální rovině moc nemluví. Proč? Proč tu safra není web, který by sledoval zahraniční trendy? Chjo. Těch proč je moc. Hlavně, že žijeme v hezké iluzi, jak jsme technicky ve předu :(

BritePic od AdBrite - reklama do obrázků a služba zároveň

Patrick Zandl — Thu, 12 Apr 2007 08:43:18 GMT

AdBrite má drobný problém. Narozdíl od v zásadě konkurenčního AdSense nemá za sebou obsah Google. Jak si zajistit stabilní základnu pro distribuci inzerce?

Variant je mnoho a mnoho z nich je také špatných. Cesta, kterou AdBrite zkouší, není nezajímavá. Nabízí novou službu nazvanou BritePic. Je určena publisherům, zejména asi blogerům.

h2. Co BritePic umí?

BritePic je vlastně flashové udělátko na publikování obrázků na vašem webu. Obrázek si nahrajete k sobě na server a přes BritePic si vygenerujete HTML nebo JavaScript kód, který si publikujete u sebe na webu v místě, kde chcete mít obrázek. BritePic se postará o to, aby si čtenář mohl obrázek zoomovat, aby měl případně watermark nebo aby ho mohl poslat kamarádům. A co z toho má BritePic? Umožňuje k obrázkům vsazovat reklamu. Jde o využití engine, který používá AdBrite pro nasazování reklamy do Flash videa.

Jak to vypadá, vidíte zde na obrázku o původní velikosti 2,8 MB a rozměrech 3000×2000 bodů. _Pro zajímavost: fotografie pochází z natáčení seriálu Gynekologie 2 a je na ní herec Petr Čtvrtníček s R. Nebřenským. _

Dobrodružství jménem Volné články

Patrick Zandl — Wed, 25 Apr 2007 14:34:41 GMT

Na internet doputovala služba nabízející volně publikovatelné články. Jméno má příznačné: Volné články. A název také službu charakterizuje - nabízí články autorů, kteří souhlasili, že články dávají zdarma k dispozici. Proč to autoři dělají? Server sám na to odpovídá tím, že autorům slouží takový článek jako reklama zdarma. Kdokoliv, kdo si tento článek zdarma vezme, musí ponechat článek bez modifikací a včetně odkazu na autora. Tvůrci webu to inzerují jako zajímavou příležitost pro zviditelnění autorových projektů případně jako zisk dalších cenných SEO odkazů. Službu najdete zde: Volneclanky.cz. Je to nápad, u něhož slovíčko "zajímavý" bychom mohli označit za obapolný eufemismus. Z jedné strany hrozí zamořování internetu stejnými články, zejména při neustálém zoufalém nedostatku autorů pro jednotlivé servery snažící se o pravidelné publikování článků. Na stranu druhou kvalitní autoři mají na své články odbyt za peníze a dají jim zřejmě i nadále přednost před obtížněji zhodnotitelnými SEO body. A stále stejné články nevalné kvality asi serverům přízeň čtenářů nepřinese. Takže zůstaňme zatím u konstatování, že jde o zajímavý pokus, kde míra eufemismu té zajímavosti je přibližně stejná, jako například u kontroverzního projektu "PayPerPost.com":http://PayPerPost.com nabízejícího peníze za publikování informace o výrobku či produktu. Jen tak mimochodem, odvoláním se na Creative Common licenci v patřičné úpravě (přebírat články lze volně, bez možnosti je modifikovat) lze dosáhnout u vlastního obsahu téhož, jen necentralizovaně.

Scribd je YouTube pro dokumenty

Patrick Zandl — Thu, 26 Apr 2007 15:37:05 GMT

S dokumenty se dá pracovat všelijak a Google Docs je toho důkazem. Skvělá služba umožňující dokumenty online vytvářet, spolupracovat na nich. Jenže ani tím není variabilita vyčerpána. Scribd je relativně nová služba, která práci s dokumenty bere ještě z jiné stránky. Scribd.com slouží ke sdílení a vystavování dokumentů, s nimiž se chcete někomu pochlubit. Schéma práce je zhruba podobné YouTube nebo Flickeru a tedy naprosto odlišné od toho, co byste u práce s dokumenty očekávali. Do Scribdu můžete nahrát své dokumenty, ale hlavně můžete procházet a vyhledávat i v dokumentech cizích. Dokumenty se zatřiďují tagy, služba je umí konvertovat a dokonce i předčítat či exportovat do MP3 pro váš přehrávač - i když to pro češtinu dává zoufalý výsledek, anglické texty to čte hezky. Dokumentů je podporována celá řada, od Wordových, PowerPointů, Excelů přes PDF až po Open Office nebo PostScript. U dokumentů si můžete nastavit licenci - tedy zda a za jakých podmínek jsou pro ostatní uživatele dostupné k šíření, můžete je používat jako privátní. A máte také k dispozici bohaté statistiky - kolik lidí se podívalo na vaše dokumenty a dokonce kde se ti zájemci geograficky nacházeli. Na dokumenty můžete snadno odkazovat, stahovat si je, můžete si je dokonce vkládat do stránek. Vypadá to zhruba takto: Scribd je zajímavá cesta pro publikování dokumentů nejrůznějšího charakteru. Už tím, že v nich můžete vyhledávat a také tím, že je určena pro dokumenty spíše textové. Můžete namítnout, čím se liší od vyhledávačů, jako je Google. Právě tím, že umožňuje dokumenty nejenom najít, ale také je pohodlně a hned vystavit ve formátu, v jakém je právě máte po ruce. Snadno a rychle. A tomu je těžké odolat. Zda bude mít své praktické využití a ekonomické zhodnocení, to teprve uvidíme. Od momentu, kdy o službě napsali tento týden velké anglickojazyčené servery, byla služba dost zatížená a nyní už je na ní velmi slušný počet dokumentů a další přibývají každým okamžikem. Takže pokud máte nějaké dokumenty, které chcete dát obecně v plen (například dokumentaci k firemním produktům či svá literární díla), račte vstoupit.

O významu tagů a tagování

Patrick Zandl — Sat, 28 Apr 2007 08:19:22 GMT

Tagy jsou v prvé řadě moderním prvkem navigace, přičemž nahrazují klasické katalogové třídění, ontologii. Ontologie se od svého nasazení na internetu (poprvé se vznikem katalogu Yahoo!) postupně přežívala, když se ukazovalo, že klasické katalogové třídění je pro internet obtížně použitelné. Na jedné straně byl hlavním důvodem jistý prvek chaosu, když jednotlivé stránky bylo možné zatřídit do více kategorií, což klasická ontologie nevidí ráda. Na druhé straně exponenciální nárůst počtu webových stránek kladl stále vyšší nároky na kapacitu ontologů.

V prostředí textových dokumentů tento problém v nasazení ontologie na internetu vedl k vítězství Google jakožto velmi inteligentního plnotextového vyhledávače, který se přestal spoléhat na berličku ontologie a začal používat jiné algoritmy nespoléhající na lidský zásah.

S tagováním přišel zřejmě jako první rozšířenější projekt Flickr (dnes součást Yahoo!). Pro něj byly tagy spásným řešením, protože Flickr je skladem fotografií. Zatřiďování fotografií do kategorií je ovšem naprosto nepružná a obtížně použitelná záležitost a plnotextové vyhledávání se ve fotografiích zatím použít nedá, nebo jen ve zkušebních projektech, rozhodně ne ve službě zdarma s masovým rozšířením. A tak Flickr nasadil tagy, možnost textově popsat sledem slůvek význam fotografie.

Abychom si to osvěžili: na fotografii je holčička, která líže zmrzlinu. Autor fotografie připojí čárkou (u některých služeb mezerou, pak ale nelze víceslovné tagy) oddělené tagy jako “dcera, zmrzlina, Pardubice” – tím pro sebe vyjadřuje, že na fotce je jeho dcera, velký detail zmrzliny a fotografie byla pořízena v Pardubicích.

Tagy se staly tedy určitou aplikací metadat, ale díky tomu, že Flickr tato metadata hezky pojmenoval a velmi názorně ukázal, jak je používat, se vžily v podstatě jako samostatná datová jednotka.

Jako protiváha označení taxonomie jakožto způsobu zatřiďování se občas používá folksonomie. Tento patvar má sloužit k označení způsobu zatřiďování, na němž se podílí komunita nebo veřejnost, nikoliv vyškolený pracovník.

h2. Tag cloud aneb Shluk tagů

Hezkým vynálezem lidí z týmu Flickru je tag cloud. Pro tuto entitu se na českém internetu nevžil ještě žádný český ekvivalent (jako tagy pro tagy, že… ), snad Shluk tagů vypadá nadějně, ale často se používá anglický pojem. Shluk tagů vypisuje tagy používané uživatelem nebo uživateli v rámci služby. Například pokud si prohlížíte něčí fotografie na Flickru, hned vidíte, jaké tagy používá.

Tag cloud se již stal téměř průmyslovým standardem, který ve své základní variantě vypisuje použité tagy v abecedním řazení s tím, že častěji používané tagy jsou větším písmem, méně používané pak písmem menším. Pokusy se změnou barev se uživatelům příliš nezalíbily a většina provedení tag cloudů tedy spíše zůstává u tohoto “standardu” zavedeného Flickrem.

Tag cloud představuje velmi názorný orientační prvek vypovídající o zájmech danné osoby nebo atraktivnosti témat a zároveň umožňuje přímo na vybrané téma vstoupit. Spolu s výhodou tagů, tedy možností označkovat takto a roztřídit i netextové informace, jde o výborný navigační prvek.

h2. Sofistikovanější využití tagů k navigaci

Až doposud jsme mluvili o vcelku jednoduchých způsobech, jak tagy použít k navigaci a takto je také většina schopnějších redakčních systémů používá, protože od použití kategorií se stále více ustupuje i v nich. Za všechny připomeňme novou verzi Bloggeru nebo stále oblíbenější integraci tagů do Wordpressu, pro které se od verze 2.2 mají stát integrální součástí. Zejména u blogů, kde se zájmy blogerů mohou měnit z měsíce na měsíc a s tím i záběr článků a potřeba kategorií, jsou tagy skvělým řešením, jak obsah třídit.

Zajímavou možností s otevřeným potenciálem jsou pro tagy kolaborativní algoritmy. Ty umožňují vyhodnotit, jaké zájmy má uživatel a vyhledat mu uživatele s podobnými zájmi a případně mu doporučit témata oblastí, která by uživatele mohla zajímat. Ačkoliv tento způsob doporučování se používá spíše u obchodních webů (Amazon.com) nebo u socioware komunitních webů, s rostoucími tagovými databázemi a výpočetním výkonem serverů se dost možná budou kolaborativní funkce integrovat stále častěji tam, kde se kromě tagů využívá i společné sdílení a komunity.

Právě kolaborativní využití tagů přitom není vhodné podcenit. Uživatelům umožní dostat se k obsahu, který je pro něj potenciálně zajímavý, ale jinak by se k němu nedostal. Pro vydavatele je to přitom návštěvnost navíc a na obsah, který již zaplatil. Vzhledem k tomu, jak stále více obsahových serverů má problémy s návštěvností materiálů, které nejsou umístěné na titulní stránce a jak se rozevírají nůžky mezi věrnými čtenáři a náhodnými uživateli přišlými například z vyhledávačů, nabývá tato funkce na významu.

h2. Tag spamming

Spamování tagů přišlo v momentě, kdy se služby zatřiďující pomocí tagů linky, staly používané a začaly mít značný SEO efekt. Příkladem je služba Del.icio.us (předchůdce českého Jaggu, dnes patří Yahoo!). Ta umožňuje ukládat oblíbené linky pod jednotlivými tagy. V určité době se stalo módou automaticky do služby přidávat linky na své stránky pod nejrůznějšími tagy, čímž se zvyšovala atraktivita stránek pro vyhledávače. Del.icio.us zavedlo antispamová pravidla, jimiž se jim podařilo značné množství spamu eliminovat. Také změnilo způsob řazení stránek a na titulní stránce již zobrazuje ne posledně přidané, ale nejvícekrát linkované stránky, takže automaticky zalinkované stránky jedním uživatelem se propadají do ztracena. Tím ale služba vyhrála bitvu, ne válku a je zřejmé, že pokud bude tagování uživatelem do budoucna dále používané, bude růst i vliv spamovacích útoků. Jako zřejmě vždy, kdy služba umožňuje ovlivnění ze strany uživatele.

h2. Používají tagy uživatelé?

Na to je těžké odpovědět. Na řadě webů už nemají na výběr, ale zatím se zdá, že i na webech, kde výběr mají, je používanost tagů větší. Z vlastní zkušenosti mohu posloužit příkladem webu Stream.cz, kde jsou Tagy paralelní navigační skupinou k obvyklému kategorizačnímu třídění. V současné době je využívanost navigace podle tagů z titulní stránky zhruba dvojnásobná, přitom ale menu s tagy je úplně na spodku stránky, zatímco kategorizační menu zcela na jejím vrchu.

Zkusme relektovat pár čísel publikovaných na Web 2.0 Expo firmou InfoCloud Sollutions: * 28% amerických uživatelů internetu někdy tagovalo * 7% uživatelů internetu v USA taguje denně

I to je pro mne argument, proč tagovou navigaci nespouštět ze zřetele a snažit se ji dále rozvíjet.

Ostrava a Ruby On Rails

Patrick Zandl — Tue, 01 May 2007 15:52:52 GMT

Jazyk Ruby se spojení s frameworkem on Rails není u nás zdaleka tak populární, jako v zahraničí. Přitom právě tento tandem představuje spolu s jazykem Python momentálně nejatraktivnější vývojové řešení z rodiny open source produktů. Snad to první česká konference na toto téma změní. Pořadatelem konference je společnost Skvělý.cz, s.r.o. a druhým partnerem je Vědecko-technický park Ostrava, konference má podporu zahraniční Ruby on Rails komunity. Konat se bude v Ostravě ve dnech 22.-23.června 2007, tedy v pátek a v sobotu. Zajištěni jsou zahraniční přednášející a organizátoři momentálně hledají i českojazyčné přednášející, takže detailní program konference se teprve tvoří. Stránky konference Ostrava on Rails jsou zde. Tam také najdete další podrobnosti. Proč je Ruby on Rails zajímavé a nad konferencí minimálně stojí za to zauvažovat? A proč tak tvrdě nastupuje vůči PHP? Důvod je jednoduchý: jazyk je velmi objektový, čistý a ve spojení s on Rails nabízí rozsáhlé množství jednoduše použitelných funkcí pro tvorbu webů na základě nejmodernějších internetových technologií, tedy na konceptu Web 2.0. Pravda, jde to i s PHP. Ale zdaleka ne tak čistě a snadno. A to je ten argument, se kterým Ruby on Rails získává v zahraničí stále více bodů. Český web o Ruby on Rails je zde.

Uvítání na Čertoději

Patrick Zandl — Tue, 01 May 2007 19:18:13 GMT

Čertoděj je nový web na stokrát omleté téma internetu. Chceme ho dělat trochu jinak, což asi také nepřekvapí. Chceme, aby Čertoděj zachycoval nové trendy, nové směry. Aby třeba inspiroval naše vývojáře k používání nejmodernějších internetových technologiích a k tomu, aby se “naše” služby vyrovnaly těm zahraničním. A domníváme se, že k tomu soustavné vzdělávání a udržování si přehledu, jakož i výměna informací v rámci komunity, vede.

Tento web je také ekonomickým pokusem. Do vínku dostal částku, která pokryje jeho provoz. A také přesvědčení, že se tento web má patřit jeho autorům a lidem, kteří pro něj něco udělají. Proto je Čertoděj akciovým webem – webem, který patří svým autorům. Jak to funguje si přečtěte v sekci O webu – Akciový web.

Tento web je dále technologicko sociálním pokusem. Používáme systém Public Square HQ, kolaborativní systém umožňující o něco lépe se zájemcům o spolupráci podílet na tvorbě Čertoděje, ale přitom webu ponechat tvrdou ruku šéfredaktorů. Z mnoha vlastních zkušeností se domníváme, že komunita je sice pro tvorbu obsahu zajímavá, ale že je potřeba direktivních zásahů, které tento obsah zformují a učešou tak, aby byl rychle dostupný i lidem mimo komunitu. A to je úkolem oněch “šéfredaktorů”.

Kdo jsou těmi šéfredaktory? Dva zakladatelé: Martin Malý a Patrick Zandl. Ani jeden, dalo by se říci, to nemá zapotřebí, ale oba to prostě chtějí dělat, chtějí to zkusit. Oba mají s internetem své zkušenosti, oba trochu odlišné a to dává alespoň trochu záruku, že mlením těchto mlýnských kamenů se budu názory a informace tříbřit. Zda ku prospěchu věci, to uvidíme.

h2. Čemu se Čertoděj chce věnovat?

Zajímavým a novým projektům na českém zahraničním internetu. Pokud nějaký takový chystáte, spouštíte, zvažujete, kupujete či prodáváte, dejte nám vědět. Rádi o tom napíšeme nebo někoho necháme napsat, protože nás to zajímá.

Zajímavé projekty v zahraničí chceme proprat, probrat a dát v plen ku zvážení, zda by mohly existovat i u nás. A třeba někoho inspirujeme k jejich vylepšení či přímo realizaci.

Co nás zajímá, jsou internetové aplikace, služby – tedy typicky webové stránky a služby na bázi web 2.0, ale i klientské programy. Méně pak nás zajímají přímo programovací postupy (na ty tu máte sesterský web Dev::info), technické protokoly či zařízení. Co nás zajímá, jsou trendy, čísla, data. Co nás zajímá minimálně, jsou webdesignerské manuály a postupy. Co nás nezajímá vůbec, jsou banální tiskové zprávy a jejich přetiskování. Raději méně, ale aby stálo za to vám přečíst všechno.

h2. Chcete být u vytváření Čertoděje?

A chcete být u toho? Chcete Čertoděje spoluvytvářet? Je tu mnoho stupňů, jak se přidat.

h4. Diskuse, to je část komunity

Tak především můžete sledovat diskuse a můžete do nich přispívat vlastními poznatky. Může se zdát zbytečné to připomínat, ale asi není: Diskuse jsou určeny ke kultivované a věcné diskusi, ne k osobním výpadům. Pokud se jich někdo dopouští, a jeho příspěvky se vám zdají stupidní, můžete mu dát palec dolů, naopak zajímavé komentáře odměnit palcem nahoru. A pokud vás nějaký diskusní příspěvek zaujal natolik, že ho považujete za hodný rozpracování do článku, i to jde jednoduše přes webové rozhraní navrhnout.

h4. Náměty, co vás zajímá

Pokud máte nějakou myšlenku, která by vás zajímala zpracovaná jako článek, ale na článek si sami netroufáte, můžete nám ji navrhnout ke zpracování. Na vrchu každé stránky je tlačítko Náměty – a tam jsou již navržené náměty. Podívejte se, zda mezi nimi ten váš už od někoho není a pokud ne, přidejte jej.

h4. Autorství článků

A do třetice: pokud máte schopnost psát a udržet nejenom myšlenku, ale i koherentní názor, můžete pro nás psát. Můžete si vybrat nějaké z témat navržených čtenáři, můžete psát, co sami rádi. Můžete psát i o svých službách ale s tím, že nepůjde o reklamní článek, ale o analytické zamyšlení. Že ukážete pár čísel. A když ne, nebojte, bossové to po vás proškrtají a text vráti k doplnění nebo zamítnou úplně. A co je na tom nejlepší? Jako autor Čertoděje se můžete stát i jeho akcionářem. Jak, to se píše ve zvláštní části.

A jak se stát autorem? Nejlépe je rovnou se registrovat na vrchu každé stránky a napsat první článek jako Námět. Nebo se registrovat a kontaktovat nás na redakce ~~zavináč~~ certodej.cz – my vám přidělíme práva autora článků. A případně zodpovíme veškeré otázky :)

Takže, vám čtenářům příjemné počtení a nám autorům dlouho výdrž…

Burza odkazů vstupuje do prodeje odkazů

Patrick Zandl — Wed, 02 May 2007 15:01:53 GMT

Trh prodeje odkazů mezi jednotlivými servery představuje v zahraničí rychle rostoucí segment internetového podnikání. Servery s vysokým Page Rankem nabízejí za paušální poplatek odkaz ze svých stránek. V Česku na tento trh vstupuje Burza odkazů.

Nejdříve v krátkosti, jaký smysl prodej odkazů má. Odkazy se prodávají za fixní měsíční cenu, byť některé systémy nabízejí dražební model s preferencí nejvyšší nabídky. Podstatné je, že se ustupuje od modelu PPC. Důležité totiž je, aby odkaz směřoval na web bez přesměrování počítajících odkliky, aby vyhledávače tento odkaz bez velkých podezření vzaly v potaz a zvýšili umístění odkazované stránky v indexu. Zákazníka v tomto případě ani tak nezajímá počet návštěvníků, kteří k němu přišli, jako spíše zvýšení page ranku nebo podobného faktoru u konkrétního vyhledávače. Návštěvnost z vyhledávače přesáhne i potenciální návštěvnost z odkazované stránky.

Tento trh neunikl neunikl ani českým firmám, jenže až doposud byl vyhrazen spíše vyvoleným serverům. Společnosti Jako Acomware nebo 24-7 media sice zajišťují pro své klienty optimalizaci SEO přes nákup odkazů, ale pro svůj odkazový systém si odkazující servery vybírají.

h2. Burza odkazů

Nově vznikající systém Burza odkazů vytvářený Václavem Papouškem slibuje nabídnout obousměrné tržiště, kde servery budou nabízet svůj prostor a zájemci jej nakupovat. Uzavření obchodu i vyrovnání se provede přes Burzu odkazů, která si za to ponechá provizi 40% z ceny bez DPH.

Web je zatím ve zkušebním provozu, kdy se mohou hlásit jen provozovatelé webů, kteří nabízejí umístění odkazu u sebe. Inzerenti zatím svůj zájem projevovat nemohou.

Co je poněkud zvláštností je, že při registraci webu je vyžadováno zdržet se jeho příjmého pojmenování či popsání tak, aby nebylo zřejmé, o jaký web jde.

POZOR: Titulek stránky nesmí obsahovat žádné slovo, nebo spojení, které by přímo označovalo, o kterou stránku jde. uvádí přímo registrační formulář pro přidání webu.

Je zřejmé, že provozovatel Burzy se tím snaží bránit proti situaci, kdy zájemci o odkazy jen přes jeho stránky vyhledají odkazy a ty si pak nakoupí přímo oslovením webmastera webu. Na druhou stranu ale je možné namítnout, že pro seriosní použití je často dobré vědět, z jakého webu je na vás odkazováno, nehledě na to, že se to stejně z refererů zákazník dozví a napříště může cílový web kontaktovat sám.

Update: důvodem také má být fakt, aby se vyhledávačům případně nezjednodušila penalizace webů, které takto prodávají placené odkazy.

Za hlavní výhodu Burzy považujeme fakt, že je prostředníkem a agregátorem, tedy že spravuje prostor a umožňuje kampaně řídit z jednoho místa a jedním systémem. Už i při docela malé investici do takové formy propagace se totiž bude inzerentovi zajídat dohadovat se s každým webem zvláště a zvláště i si nechat fakturovat a platit, což provizi mnohým ospravedlní. A v tomto momentu nemá už vůbec smysl bazírovat na nerozpoznatelnosti webu, kde je inzerováno.

Posledním potenciálním problémem, který na Burze odkazů nacházíme, je podpora pouze pro PHP. Pro umístění odkazů je totiž nutné vložit do stránky kus PHP scriptu a navíc je nutný vypnutý safe-mod, což není vždy také samozřejmostí (třeba na Marigold.cz by mi to nefungovalo). Ačkoliv PHP dnes u webhostingu převažuje, omezení safe-modem přeci jen je. Je ale pravděpodobné, že se s ním autor popere v momentě, kdy poptávka bude.

Update: Autor už se s tím popral a jím dodané řešení funguje i na safe-mode webu s redakčním systémem Wordpress. Plugin pro Wordpress má být ve stádiu příprav pro větší komfort obsluhy.

h3. Proč se u nás textové výměnné systémy nechytily?

Co říci závěrem: Burza odkazů vypadá jako zajímavý a slibý projekt, který budeme pozorovat. Je ale třeba také říci, že scéna textových reklamních systémů v Česku prošla úpadkem a žádný systém se významně neuchytil, ačkoliv třeba TextLink má vlastníka Zoner, u něhož se předpokládalo, že systém někam posune.

Co myslíte, je neúspěch textových výměnných systémů projevem nezralosti české reklamní scény nebo lidé prostě jen nechtějí svoje weby zamořovat ani textovou reklamou, když z ní nic nemají?

Wakoopa: necháte se dobrovolně špehovat

Patrick Zandl — Wed, 02 May 2007 15:42:11 GMT

Velký bratr by měl radost, protože Wakoopa je přesvědčená, že lidé si její sledovací program nainstalují dobrovolně. Aby měli přehled, s jakým software a jak často pracují a aby jim komunita mohla poradit, zda by neměli používat ještě něco jiného.

Tak by se dal stručně charakterizovat nový právě odstartovaný projekt Wakoopa. Sám o sobě říká: Wakoopa sleduje, jaký druh software nebo hero používáš a umožní ti vytvořit si vlastní software profil. Ten můžete sdílet se světem. Proč? Protože to, co používáte na svém desktopu je to, co jste!

Po registraci a stažení sledovacího programu (verze pro Windows, verze pro Mac OS X má být za pár dní) se můžete dozvědět nejenom to, jaký software používáte a jak často, ale také o jeho aktualizaci případně když na něj vyjde nějaká recenze. Svůj profil včetně užívání software můžete sdílet i se svými přáteli.

Wakoopa je velmi hezky udělaný web. Otázkou je, proč by o sobě měli uživatelé dát tolik informací všanc. Je pravda, že určitá statistika je zajímavá, sám jsem jednu chvíli používal specializovaný program pro Mac OS X Slife, který funguje podobně. Ten ale není zatím tolik zaměřený na sdílení dat v rámci komunity, ačkoliv svůj software profil může uživatel ostatním zpřístupnit. Bylo zajímavé vidět, prací s jakým software stráví uživatel nejvíce času. Pak jsem ho ale odinstaloval, protože zase tak stabilní software to nebyl.

Wakoopa samozřejmě zaručuje nedotknutelnost údajů a dat a některé možnosti jsou na první pohled lákavé, jako dozvědět se něco nového o software, který používáte, případně se o něm s někým poradit. Zda tyto výhody převáží nevýhody v podobě sledování sebe sama, se teprve ukáže.

Značnou nevýhodou ale zřejmě je, že Wakoopa neumí analyzovat, na jaké stránky se uživatel dívá. To Slife uměl a s nárůstem webových aplikací je to čím dál potřebnější vlastnost.

Teoreticky mohu dát i na svém webu na vědomí, jaký software nejraději používám. A jelikož Mac client zatím není, tak toho v mém profilu mnoho neuvidíte…

Co dodat. Vzhledem k úspěchům v rozšíření a návštěvnosti, jakých dosáhl projekt Twitter založený na tom, že sami o sobě bonzujete, co právě děláte, lze soudit, ze i Wakoopu čekají světlé zítřky. A jestli Twitter dal vzniknout novému pojmu microblogging, jaký pojem vznikne díky Wakoopě?

Klub.cz je nový videoportál TV Nova

Patrick Zandl — Thu, 03 May 2007 10:00:55 GMT

Televize Nova vstupuje na internet svým dalším projektem. Klub.cz je zaměřený na sdílení videa, fotografií a blogování. Ano, nahrávat tam můžete i vlastní videa.

O webu by se dalo říci, že jde o českou obdobu YouTube, ale tak docela pravda to není. Kromě nahrávání videí totiž umožňuje sdílení i fotografií, vytváření blogů a sítí přátel. A co více, portál slibuje, že nejpodařenější videa publikuje v televizním vysílání.

Ukládané video musí mít velikost do 60 MB a může být v řadě obvyklých formátů: AVI, ASF, WMV, WMA, MP4, MOV, 3GP, MPG, OGG, OGM, RM nebo FLV.

Zajímavé je, že doména nepatří přímo TV Nova, ačkoliv se v patičce přímo na spojitost s CET 21 web odkazuje. Vlastníkem podle rejstříku domén je společnost Sofist (aneb Česká vydavatelská pro internet), která už v minulosti dodávala IT služby pro firmy kolem TV Nova.

Na Klub zatím neodkazují ani oficiální stránky TV Nova, i když to se v budoucnu jistě změní, Klub je zatím v beta provozu a počet materiálů na něm je nevelký. Například videí je zde dvacítka, fotek necelá stovka a členů rovněž do dvaceti. Se silnou podporou TV Nova se to jistě může rychle změnit, protože web je čistý, přehledný a hezky zpracovaný.

Technologie videa je tradiční flash a progresivní download, je tedy nutný Flash plugin ve verzi osm a vyšší, což je ale dnes obvyklý požadavek.

Po Videopůjčovně Novy a online archivu pořadů je to další počin Novy na poli online videa. Jenže zatímco videopůjčovna je jen překreslenou verzí Kinomanie dodávané jinou společností, Klub.cz vypadá více na původní řešení, ačkoliv řada jeho stavebních prvků je open-source řešením . V každém případě jde o hezky zpracovanou službu a pokud distribuci videa utáhne i technicky, bude to nepříjemný konkurent pro projekty jako je Stream.cz (což konstatuji jako jeden z jeho zaměstnanců)...

Linky: * Klub.cz * Videopůjčovna Novy

Píchačky vidí, když sedíte u počítače

Patrick Zandl — Tue, 08 May 2007 13:26:47 GMT

Česká služba Píchačky generuje grafy, jak často sedíte u počítače. Za vstupní data jí slouží statut vašeho kecálka, instant messagingového programu. K čemu to je? K ničemu, ale o to tu přeci nejde.

Registrace na Píchačky je jednoduchá a zdarma. Vyplníte svoje přihlašovací jméno a heslo a také kontakt na kecálka, který chcete použít. V současné době je podporováno ICQ, Jabber a Skype, přičemž u Skype musíte povolit v programu použití stavové ikonky, jinak to nefunguje správně.

U všech kecálků musíte autorizovat kontakt, bot, který jednou za deset minut zkontroluje váš stav a zapíše ho do databáze. Z takto nazbíraných dat pak vygeneruje hezký graf, jako třeba v tomto případě. Grafy nemusíte mít veřejné, mohou být přístupné jen vám po zadání hesla.

Musím přiznat, že jsem s použitím nestandardního ICQ klienta (Adium X pro Mac OS X) měl problémy – bot se mi chtěl autorizovat několikrát a ačkoliv jsem potvrdil registraci, statistiky se mi nevygenerovaly, což ale zatím asi bude tím, že neuběhla dost dlouhá doba. Při dalším přihlášení se mi nezobrazoval účet u Skype ani u Jabberu a když jsem se pokoušel je vyplnit, tak mi to hlásilo, že alespoň jeden protokol musím zadat. Což mne příliš nenadchlo. Snad je to výjimka u minoritní platformy – stránky jsem procházel z Firefoxu na Mac OS X.

h2. Nu a k čemu Píchačky jsou?

To je dobrá otázka. Vlastně k ničemu. K firemnímu použití na kontrolu zaměstnanců se nehodí, protože jdou příliš snadno obejít. Takže k čemu? Nu, vlastně jen tak pro radost. Od doby popularity služeb jako Twitter by nás nemělo překvapovat, že lidé se nechávají dobrovolně špehovat a ještě aktivně spolupracují. Jen tak, pro radost … zatím bohužel ale statistiku nelze přidávat na blogy, což je škoda. Vygenerovat hezký náhled grafu spolu s prolinkem na online verzi by mohlo uživatele zaujmout. A navíc, tahle služba si přímo říká o anglickou jazykovou mutaci, protože jestli se tohle někomu bude líbit, tak jsou to hlavně amíci, u nichž se to právě na vlně twittermánie sveze. Ovšem s tím problémem, že pak tam chybí AIM, Yahoo! a MSN kecálků.

A pozor. Tato služba používá COM doménu. Doména v TLD CZ patří firmě nabízející docházkové systémy.

Autorem služby je Tomáš Bedrník a služba zatím vydělává (respektive přispívá na svůj provoz) pomocí Google AdSense, což množstvím textové reklamy na každé možné stránce dává znát :)

PS: A proč o téhle službě píšeme až týden po spuštění? Nu, protože jsem původně podle jména soudil, že je to další adult-content oriented web. Co prostě člověka nenapadne na prvním místě, že…

Jak napsat článek

Patrick Zandl — Tue, 08 May 2007 20:51:20 GMT

Ten problém se objevil v mírné míře už i na Čertodějovi a proto jsem se donutil k tomu sepsat a formalizovat postup, jak psát články pro Čertoděje. Je to v zásadě jednoduché a autoři to mohou brát jako doporučení, jímž budou ctít své čtenáře. Doporučení formalizuje jak strukturu článku (na první pohled velmi rigidně, ale záhy asi zjistíte, že to je volné a přitom užitečné), tak i způsob, jakým zdrojovat. Informace najdete v rubrice O webu či přímo na odkazu Jak psát články ... Další formalizující pravidla lze samozřejmě navrhovat zde do diskuse...

Komunita: Typologie uživatelských skupin

Patrick Zandl — Wed, 09 May 2007 15:26:42 GMT

Komunita a uživatelská skupina je v případě webu 2.0 často omílaný pojem. A tak se musíme smířit s tím, že jejímu pochopení se bude Čertoděj snažit věnovat. Dneska se podíváme na hrubé rozdělení uživatelů internetu.

Uživatele internetu a informačních (ICT) technologií můžeme rozdělit do tří hlavních skupin a následně do deseti podskupin podle toho, jak intenzivní je jejich zkušenost s internetem, jak ji lze kvantifikovat a kvalifikovat.

Toto rozdělení je důležité pro další práci s uživateli v rámci komunit, protože na každou skupinu je třeba aplikovat zvláštní postup. Je zřejmé, že málo zkušený uživatel těžko bude chtít přijímat za své sofistikované služby, k nimž jsou třeba vysoké odborné znalosti nebo uživatelské návyky. K tomu nám ostatně tato klasifikace uživatelů ICT technologií slouží…

Poměry v populaci jsou podle posledního výzkumu Pew Internet and American Life Project platné pro USA na dospělé populaci. Pro ČR bohužel přesná čísla nejsou, nebo se mi je nepodařilo dohledat.

h3. Technologicky nejvzdělanější uživatelé

* Všežravci: 8% dospělé populace
Používají nejmodernější komunikační zařízení, hračičky a služby, pomocí nichž se spoluúčastní na životě kyberkomunity. Vyjadřují se prostřednictvím těchto zařízení online, blogují, sledují video na svém iPodu a jsou pro vyzkoušet každou novou službu. * Spojovatelé: 7% populace
Mají rovněž nejmodernější zařízení, ale používají je především pro spojování s ostatními uživateli a komunikaci s komunitou. Používají pokročilé ICT služby právě za účelem komunikace v rámci komunit a napříč jimi. Převažuje komunikace one to one nebo one to many. * Neokázalí veteráni: 8% populace
Jsou častými uživateli internetu, ačkoliv občas pochybují o své závislosti na moderních technologiích. Občas považují moderní zařízení za narušující jejich životy a také ne vždy považují tato zařízení za výhodu pro svoji osobní produktivitu. Používají především notebook a pokud možno vysokorychlostní připojení k internetu, ale hlavně pracovně, případně k email komunikaci a netíhnou ke sdílení svých životů přes web 2.0 či mobilní technologie. * Zvyšovatelé produktivity: 8% populace
Moderní technologie považují za možnost, jak zvýšit svůj profesní či osobní komfort, jak zvýšit svoji produktivitu. Internet používají především v práci a svoji produktivitu spojují s moderními informačními zařízeními. Ale kvůli svému osobnímu i pracovnímu vytížení (děti, zaměstnání atd) se nemohou příliš účastnit aktivně života v komunitě, publikovat v ní nebo zkoušet nové a nové aplikace. Rádi si je ale nechají doporučit, aby měli přehled, když se jim zdá, že jim novinka může pomoci v životě či v práci.

h3. Střední proud

* Mobilocentriční uživatelé: 10% populace
Tito uživatelé naprosto využívají dobrodiní svého mobilního telefonu a výhod mobilních aplikací. Ostatní ICT technologie ale využívají výrazně méně a ke kontaktu z technických prostředků používají hlavně mobilní telefon. Internet a počítače pro ně nějsou neznámé, ale nepreferují je. * Připojení ale rozčarovaní: 9% populace
Investovali do internetového připojení, ale z nejrůznějších důvodů je vstup do internetu neuspokojil tak, jak si představovali. Často jde o rozladění reklamou, kdy jim inzerce slibovala něco jiného, než internet je a nyní se jím prokousávají obtížněji, než čekali. Vcelku bez problémů se bez internetu a mobilu obejdou, ale mají je, používají je a z nejrůznějších důvodů je přiměřeně často povyšují na novější verze či modely.

h3. Málo technicky zdatní

* Nezkušení experimentátoři: 8% populace
se pohybuje pod průměrem používanosti mobilního telefonu a internetu. Při používání webu, pokud se vyjadřují, tak zřídkavě a spíše v klasických diskusních fórech. Fotografie sdílejí s ostatními přes email, občas stahují hudbu. EP5sto ICT důvěřují jako prostředku ke zvýšení produktivity a moderním technologiím jsou otevření. Na internetu se nepohybují tak dlouho, ale přijímají jej jako zajímavou věc. Často jde o rodiče dvacet až třicetiletých, kteří objevili ICT technologie a zůstávají takto s dětmi v kontaktu efektivněji. * Mírně, ale spokojení: 15% populace
Používají nějaká moderní technická zařízení, ale nepřikládají jim zásadní význam. Jsou spokojeni se službami, které jim ICT v současnosti poskytuje. K internetu se připojili velmi pozdě, používají ho několikrát měsíčně. Jejich mobilní telefony nejsou poslední modely a zřídkavě je používají k posílání SMS zpráv. Obecně považují ICT za prospěšné pro společnost, ale sami tato zařízení nevyhledávají. * Neteční: 11%
Ačkoliv mají dostupné jak mobilní telefony, tak internet, používají je zřídka a v jejich životě tyto technologie nemají žádnou hlavní roli. Internet používají pouze v případě, kdy je to opravdu výrazně pohodlnější, například pro email nebo pro čtení zpráv z několika málo zdrojů. Prakticky neinovují a nevyhledávají nové podněty a služby spojené s ICT technologiemi, neúčastní se diskusí atd. * Mimo síť: 15%
Určitá část obyvatel stále nemá mobilní telefon ani internetové připojení. Ačkoliv někdy mají osobní počítač nebo digitální kameru, nepoužívají internet a pokud sdílejí data, tak je fyzicky přenášejí na výměnných médiích (CD atd). Často jde o uživatele, kteří vůbec ICT technologie nevlastní ať už z důvodu příjmu nebo věku, nejčastěji v kombinaci obojího.

h3. K čemu nám toto rozdělení je

K tomu, abychom s uživatelskými skupinami mohli efektivně pracovat. Jak s nimi pracovat, to si zkusíme ukázat v dalších dílech seriálu Komunita. V tom příštím se podíváme na to, jak konkrétně vypadají uživatelské skupiny v případě Web 2.0 – a tedy to, s jakými uživateli mají vývojáři tu čest. To vývojářům umožní odvozovat, jak uživatelským skupinám vycházet vstříc.

UdělejMi.cz je aukce projektů

Patrick Zandl — Thu, 10 May 2007 16:41:53 GMT

Potřebujete vytvořit web, nainstalovat server nebo propojit vaši firemní databázi s internetovými stránkami? Český aukční server Udělej mi nabízí propojení zadavatelů práce s těmi, kdo ji mohou vykonat. Pro zadavatele práce jde o zajímavé centrální tržiště, na němž mohou nabízet úkoly, jež lze z firmy outsourcovat. Naopak pro nájemné webdesignery či programátory je to místo, kde mohou své služby nabídnout. Musí ovšem obstát v konkurenci cenových nabídek ostatních zájemců o práci. A co je na Udělej mi ještě zajímavé: zprostředkování je zdarma. A to je neobvyklé, zahraniční weby si za spárování poptávky s nabídkou nechávají zaplatit. Udělej mi provozuje pardubická firma Olympic s.r.o. a služba je v provozu třetím týdnem, proto není smysluplné ji hodnotit po stránce obratu nebo množství zprostředkovaných zakázek. Zatím je zde poptáváno zakázek doslova pár a část z nich navíc mateřskou firmou, to ale zájemcům o práci může vlastně být jedno. Jednou z možností, proč u projektu není za zprostředkování účtována žádná částka, samozřejmě kromě jeho novosti a snahy přilákat zájemce, je jeho relativní jednoduchost. Zahraniční weby, které se takovýmto způsobem zprostředkování projektů zabývají, jsou rozsáhlejší jak v datech, které požadují, tak v nabídce, jak průběh práce na projektu sledovat a spravovat. Z těch největších tržišť jmenujme oDesk, Programmer meet Designer, Elance nebo Get a Freelancer. A právě za nástroje vzdálené správy projektu se u těchto webů platí. Jednoduchost ale vůbec není na škodu. Český trh elektronického zprostředkování práce ani v oboru IT není příliš vyspělý a sami zadavatelé nejsou zvyklí svoji práci přesně specifikovat, přesnější domluva o cenách a termínu následuje spíše po prvním kontaktu. Takže Udělej mi je spíše záležitostí prvního kontaktu. To ale také znamená, že se tímto způsobem budou kontrahovat spíše menší zakázky v řádu jednotek tisíc až desetitisíců korun, milionové kšeftíky půjdou jinudy. Existují i jiná českojazyčná tržiště pro IT řešení, ta jsou ale provozovaná hlavně pro státní správu a většinou jde o tragédie použitelné jen státní správou v momentě, kdy to má nakázáno zákonem. Lepším příkladem může být Ally Trade (chystající novou verzi) nebo CenTrade vlastněný O2, naopak GEM B2B Centrum bylo hnusné už v roce 2001, kdy vznikalo. Takže konečně čerstvý vítr? Kam a jak se toto nové tržiště vyvine, bude zajímavé sledovat. Zatím se u nás nájemné síly hledaly spíše přes nejrůznější konference a přes známé. Udělej mi, pokud se rozšíří, má zajímavou šanci to změni.

Microsoft koupí Yahoo! Kachna?

Patrick Zandl — Sun, 13 May 2007 19:45:56 GMT

Před týdnem přinesla řada zahraničních a po nich i českých médií informaci, že Microsoft má zájem na akvizici. Obě firmy se podle očekávání k informacím staví zdrženlivě, což jim ostatně ukládají pravidla burzy. Je to panika médií nebo je to reálné? Dokud nevyjde tisková zpráva, můžeme jen přemýšlet nad tím, zda by taková akvizice byla z hlediska Microsoftu smysluplná. A to také udělejme…

h3. Peníze

Nejprve taková malá řečnická: má Microsoft dost peněz na to, aby koupil Yahoo?
V polovině května je tržní kapitalizace Yahoo! zhruba 40 miliard dolarů, podle některých údajů by Microsoft musel zaplatit peníze na víc za získání kompletní společnosti a transakce by dosáhla 50-60 miliard dolarů. V hotovosti by si to z vlastních zdrojů Microsoft dovolit neměl, protože podle oficiálních údajů má na hotovosti 25 miliard dolarů, tyto obchody se ale většinou dějí výměnou minimálně části akcií, můžeme tedy směle předpokládat, že s vydáním veškerých prostředků by si Microsoft takovouto akvizici dovolit mohl. Pokud by nakupoval. V případě spojení by to bylo ještě jednodušší.

Také co do objemu pracovníků je transakce představitelná: Yahoo zaměstnává cca 11 000 lidí, Microsoft zhruba 71 000 zaměstnanců.

Jak vypadají styčné plochy obou firem?

h3. Web

Podle NetRatings se pohybuje online návštěvnost Yahoo! na hodnotě 108 milionů návštěvníků, u webů Microsoftu je to 95 milionů návštěvníků za březen 2007. Google má mírně více než Yahoo, 108,4 milionů. Kombinovaná návštěvnost Microsoft a Yahoo! po vyloučení duplicit by se pohybovala mírně pod 130 miliony návštěvníky měsíčně a jednoznačně by dominovala internetu.

h3. Technologie

Microsoft je technologický leader s množstvím talentů v Microsoft Labs, má řadu vývojových center po celém světě a samozřejmě vlastní serverové zázemí včetně vlastního operačního systému, webserveru a vývojových prostředí. Nakonec i Hotmail převedl na Windows. Společnost je silně angažována ve všech aspektech informačních technologií. Yahoo je na tom o poznání hůře, což nemusí být na první pohled zřejmé. V podstatě jediné zásadní vlastní technologie jsou v oblasti vyhledávání a zobrazování reklamy. Yahoo podle analytiků neinvestovalo dostatečně do základních technologií a musí se v nich spoléhat na třetí strany, oproti tomu například Google masivně investuje do linuxových technologií pro potřebu svého vývoje. Obě společnosti mají rozsáhlá datacentra, jejich sjednocením by se jistě dalo výrazně ušetřit (30 miliard dolarů v tom ale zatím nikdo asi nenajde).

h3. Nové trendy

V moderních trendech médií a webu 2.0 se Yahoo zorientovalo obecně lépe, než Microsoft. Yahoo převzalo dva výrazné hráče, Flickr a Del.icio.us, čímž rozšířilo své řady o dva vizionáře stojící za těmito projekty. To se projevuje na tom, že postupně probíhá přestavba řady Yahoo webů do moderní podoby, k čemuž se Microsoft se svým Live projektem teprve odhodlává. Na tom je vidět, že Yahoo má více vizí, než síly je realizovat včas oproti konkurentům.
Seznam Yahoo! akvizic.

h3. Reklama

Microsoft stále více dává najevo, že reklamní příjmy považuje do budoucna za nejdůležitější. I proto tak dlouho bojoval o DoubleClick, jenže nakonec tuhle bitvu vyhrál Google. A to je nepříjemné, protože Google doposud bodoval hlavně příjmy z reklamy ve vyhledávání, nikoliv bannerovou či jinou reklamou. Yahoo! má s reklamou dalekosáhlé zkušenosti a hlavně z ní má také velké příjmy.

h3. Na první pohled to vypadá dobře

To je třeba říci na rovinu. Po takto představených datech dává transakce smysl. Obě firmy by do sebe mohly zajímavě zapadnout už proto, že Yahoo má silnou značku a divize MSN by do ní mohla dobře zapadnout. Nebo opačně ovšem. Microsoft potřebuje kvalitní online strategii jako prase drbání a přešlapování na pomezí Live.com a MSN zatím žádnou promyšlenou strategii nenabídlo. To by se mohlo Microsoftu do budoucna vymstít spolu s tím, jak upadá význam operačního systému do pozadí a do popředí stále více vystupuje pouhá schopnost provozovat kvalitní webový prohlížeč bez ohledu na operační systém. Yahoo by navíc ocenilo vývojářské zázemí Microsoftu, protože na poli webových služeb a API prohrává s Googlem na plné čáře, úspěch slaví spíše s klasickými obsahovými službami.

h3. Co druhý pohled

Na druhý pohled se vynořují problémy, které jsou u takových obrovských transakcí ale vcelku očekávatelné. Tak především bude záležet na tom, zda Microsoft skutečně Yahoo! koupí, nebo zda půjde o spojení, jak reportoval NY Post a WSJ, pravděpodobně nejdůvěryhodnější zpravodajci o celém obchodě, od nichž to ostatní spíše přebírají a dále komolí.

Spojení by bylo něco jiného, než akvizice. Bývá to delší a náročnější proces, ale obě firmy při něm musí více zřetelně zhodnotit své pozice a šance, zatímco u akvizice kupující jednoduše přikáže. Tak například by bylo třeba vyřešit problém několika různých značek, které by konglomerát provozoval – zda se bude používat Yahoo!, MSN nebo Live.com, případně zda situace zůstane nadále patová. Sám Microsoft v tom jasno nemá a používá dvě značky bez viditelné logiky. Na některých trzích je známější značka Yahoo!, někde zase MSN – tradičně se uvádí, že Evropa spíše zná MSN, asijské trhy zase Yahoo a známost značek v USA je vyrovnaná. Osobní zkušenost s tím nemám.

h3. A proč vlastně?

Důvod je jednoznačný a jmenuje se Google. Konkurent a protivník obou dvou. Ačkoliv v součtu návštěvnosti by se dostali nad Google, zatím to nevypadá, že by firmě mělo spojení jeho protivníků zablokovat trh a vytlačit jej z jeho hlavních příjmových oblastí. V dlouhodobém pohledu sice lze spatřovat synergie, které by takovéto mamutí spojení přineslo a které by mohly Google ohrozit až porazit, ale to jen za předpokladu, že Google by neudělal žádné protiakce. A to se opravdu předpokládat nedá.

Jednoznačně celou transakci odmítnout jako nesmyslnou, nejde. Ve skutečnosti bude velmi záležet na tom, jak optimálně by proběhla a jaké synergie by se skutečně rozvinuly. A to jsou u takto složitých transakcí a rozsáhlých firem vždy více zbožná přání dotyčných manažerů, než predikovatelná realita…