Čertoděj

Půjčsi.cz nebo půjč ostatním a ušetři či vydělej

Patrick Zandl — Wed, 19 Sep 2007 13:57:17 GMT

Něco jste si koupili a ono se to poflakuje v polici, protože to nepoužíváte tak často? Co to půjčit za úplatu ostatním? Nebo naopak byste si raději něco půjčili a zaplatili zápůjčku, ale nevíte kde? Nový český server Pujcsi.cz umožní zprostředkovat zápůjčky mezi uživateli.

h3. Jak to funguje?

Myšlenka je to jednoduchá. Nejprve se zaregistrujete. To stojí 20 Kč a registrace se ověřuje dopisem a pomocí placené SMS, čímž se ověří vaše adresa. Po registraci a ověření (holt musíte počkat na dopis, což mají být 3 pracovní dny) si můžete zadat, co nabízíte. Zadáváte jak přesný popis toho, co nabízíte, tak podmínky zápůjčky (co je potřeba, zda záloha, dokumenty atd), dodací podmínky, místo vyzdvihnutí a samozřejmě ceny pronájmu, které se mohou lišit dle délky pronájmu. K dispozici jsou také vzory smluv i předávacích protokolů.

Provize za zápůjčku se účtuje půjčujícímu a je ve výši 6-8% podle ceny, takže kromě dvacetikoruny za registraci je tohle další příjem pro provozovatele.

h3. Nabídka není zatím příliš široká

Nabídka věcí k zapůjčení zatím není nijak velká (server také právě odstartoval) a ceny samozřejmě záleží na nabízejících. Tak například akrobatického draka si můžete zapůjčit za 180 Kč na den, dataprojektor se pohybuje kolem 250 Kč na den. Dvoumístný ultralight Zephyr vyjde na hodinu na 2550 Kč a k odběru je na letišti Sazená.

Portál je hezky udělaný, pěkně promyšlený. Mrzuté bych viděl vlastně tři věci. Tak za prvé by se mi zdálo příjemné zprostředkovat zajištění přes kreditní karty, ale chápu, že při situaci na českém trhu zajištění přes blokaci obnosu na kartě po internetu je spíše zbožné přání. Tak k těm realističtějším přáním. S Google AdSense by se to na takových webech nemělo přehánět, přeci jen vydělávat by měly hlavně provizí. A za druhé: reklama na půjčení luxusních aut je pěkná, ale pitomé je, že nikdo luxusní auta k zapůjčení nenabízí. Ale řeknu na rovinu, že jsou to prkotiny.

Takže, ať se daří. Jiný český ekvivalent (kromě víceúčelových bazarových systémů) neznám. Pokud vy o nějakém víte, dejte vědět do komentářů.

Odkaz: * Pujcsi.cz

Komunita v praxi: Behej.com je o běhání

Sun, 16 Sep 2007 15:15:19 GMT

Jaké jsou konkrétní zkušenosti z práce s komunitou a využití komunity pro rozvoj webu? Uvádíme zkušenosti s jedním poměrně úzce specializovaným webem: behej.com. Běžecká komunita není zrovna hlavním proudem internetové komunity! A právě proto je to zajímavé, podívat se, jaké ty zkušenosti jsou…

Stránky behej.com byly představeny v únoru loňského roku. Jsou zaměřeny na běh všech forem. K dnešku mají návštěvnost kolem 2,5-3 tisíc denně, na jednu návštěvu připadá cca 5,5 shlédnutých stránek denně. Web spravuje cca 20 lidí, všichni jako vedlejší aktivitu.

Co mně osobně přináší největší uspokojení: komunitní web má neuvěřitelnou schopnost poutat k sobě naprosto odlišné lidi, díky společnému koníčku snadno najdete fachmany na vše, kterým můžete okamžitě tykat a díky běhu máte společné téma, kterým diskusi při běhu začnete a skončíte u vašich businesů nebo potřeb. behej.com má “svého” právníka, IT specialisty, získává experty přes propagaci, zdraví, duchovno, postavíte dům pod odborným dohledem nového kamaráda…

h3. Obsah vs forma

behej.com je z pohledu webových specialistů katastrofou. Má snad všechny prohřešky, které může mít. A přesto na něj chodí denně tisícovky lidí! Dali jsme před časem jednoznačně přednost rozvoji obsahu před formou. Kolik krásných ale mrtvých webů na internetu je…

Troufnu si říci, že rozvoj návštěvnosti je více úměrný kvalitě a kvantitě obsahu než pokrytí internetem. I důchodce mimo velká města si najde cestu na internet, pokud zjistí, že tam najde něco o svém koníčku a počte si o sobě a kamarádovi.

Nemůžu si postěžovat na jednu věc: Kdyby se tak svět chtěl na chvíli zastavit, aby vývojáři stihli aplikovat aspoň desetinu vychytávek, které jsou volně k dispozici k využití široké veřejnosti. Než stačíte jednu upravit vašim potřebám, představit návštěvníkům a vést je pomalými krůčky k masovějšímu užívání (bez kterého postrádají smysl), jste o tři generace novinek pozadu.

h3. Propagace webu

Měli jsme tu výhodu, že jsme nezačínali od nuly. Na počátku všeho byly ojedinělé a proto populární blogy, diskuse na webu celorepublikových novin, kde vycházel seriál o běhání, emailové konference, ze kterých pár zručných nadšenců (dnes tvoří základ programátorského týmu behej.com) vyprodukovalo tématické fórum. Jeho propagace běžela víceméně ústně zvláště v Praze, kde se k pravidelnému běhu scházela proměnlivá skupinka běžců. Tak to fungovalo po nějaký čas, než se opět skupinka nadšenců rozhodla dát různé informace a diskusi pod jednu střechu a vytvořit webové stránky. Zpočátku to bylo o stovkách návštěvníků denně, dnes jsme na pětinásobku loňských hodnot.

Velkou roli sehrála osobnost Miloše Škorpila, člověka, pro kterého není problém oběhnout nonstop republiku. Člověka, který je ochotný rozdělit se o zkušenosti s kýmkoliv. Jeho poradna na webu je jednou z nejpopulárnějších částí webu a rozličnost témat hodně boduje v internetových prohledávačích a táhne nové návštěvníky.

Stejně tak články jsou díky indexaci prohledávači velice kvalitní propagací serveru. Je přitom velice důležité včas předvídat horká témata a mít na ně připraveny články a diskuse. Když se blíží Prague International Marathon, zájem o vyhledávání věcí kolem běhu naroste několikanásobně a v tu chvíli musíte již několik dní mít na webu příslušný obsah.

Trápí nás nedokonalá optimalizace webu (daň za upřednostnění obsahu před kvalitou provedení webu v počátcích), na některá kvalitní klíčová slova v Googlu neskórujeme a musíme to dohánět placenou službou Adwords. Ale i tato cesta, pohrajete-li si s nastavením a nastudujete volně dostupné informace), nemusí být drahá: dnes platíme cca CZK 1.40 za návštěvníka. Co by tomu řekli velcí zadavatelé reklamy…

Celkově tak platíme za propagaci webu cca 600 korun měsíčně a neuvažujeme o navýšení tohoto rozpočtu.

h3. OBSAH

Web musí nést nádech rozvoje, živosti, novinek, mít momentum, jak říkají anglicky hovořící. Nesmíte polevit, okamžitě byste se stali vyčpělým webem, který netáhne.

Nechte návštěvníky diktovat rozvoj webu a obsahu – na začátku nám hodně lidí říkalo, že vydržíme plodit zajímavý obsah pár měsíců a pak zjistíme, že vše již bylo napsáno. Jestli jsme před rokem stěží vyplodili dva články týdně pochybné kvality a s nejasným cílením na čtenáře, rok poté se musíme hlídat, abychom se neuštvali a čtenáři si stěžují, že chrlíme moc článků (momentálně cca 2 denně) a nové odsouvají starší z titulní strany a oni přicházejí o starší články. Až více než rok po vzniku webu jsme tedy nuceni řešit nový design, který umožní novým čtenářům neztratit se v přemíře obsahu. Stačilo jen sledovat diskusi na fóru, aktuální témata i “držáky” naleznete tam. I kdybyste najali tým tisíce redaktorů, nebude lepší, než stejná tisícovka diskutujících na fóru při otvírání nových témat. Mimochodem – naše redakce je plně virtuální, nemáme žádné full-time pracovníky a komunikace běží těměř 100procentně po webu.

Snad to nebude znít jako reklama, ale všechny ty vychytávky Googla jako Gmail, Gtalk, sdílené dokumenty, kalendáře atp. jsou k nezaplacení.

Buďte pozitivní, webů plných zla, stresu, pomlouvání jsou kvanta, obsah očištěný o senzace je z dlouhodobého hlediska úspěšnou cestou.

Buďte originální, nepřebírejte obsah, nekraďte články a informace, nebojte se odkázat na původní zdroj informací. Zájemci o práci na behej.com přicházejí sami. Možná by nechodili, kdyby kolem stránek páchla negativní atmosféra.

h3. Komunita internetová vs naživo

Máte-li více článků denně, nedávejte je najednou, dávkujte postupně, naučíte lidi chodit na web vícekrát denně.

Nepoužívat styl JSME NEJ NEJ NEJ
Dnešní člověk je natolik zahlcen reklamou se všemi možnými NEJ, že hledá místa, kde tyto tři písmena na něj neútočí.

Svého času jsme se chtěli pochlubit dohodou s jedním významným subjektem a pojali sdělení klasicky reklamním způsobem. Dostali jsme to pořádně sežrat a uvědomili si, že naši návštěvníci jsou jiní: vysoce inteligentní (dá-li se věřit anketám, navštěvují nás převážně lidé střední generace, hovořící dvěma a více jazyky, čtoucími několik knih denně).

h3. Komunity a Sub-komunity

Internet je geniální věc, ale nezůstávejte u ní. Je to jen nástroj pro komunikaci, reálný život je jinde. Je moc fajn pocit uvidět se poprvé s lidmi, které jste dosud znali jen pod přezdívkou na internetu. A vznikají dlouhodobá pouta, za která jsou vám dotyční vděční a tuto vděčnost si nenechají pro sebe. Reklama na server k nezaplacení!
Jeden by řekl, že běžci jsou jedna komunita. Omyl. Existují minimálně dvě sub-komunity: 1) běžci ostřílení, hard-core, závoďáci, atleti, 2) běžci hobíci, tragédi (toto slovo dal běžecké historii autor blogu www.aerobnitraged.com, spoluzakladatel behej.com), věční začátečníci, pohodáři.
Dlouho jsme se snažili obě velice odlišné komunity spojit, ale bylo to jako dávat k sobě dva opačné póly magnetu.

Jedni nám spílají za přespříliš obsahu pro druhu skupinu, špatně se cíli obsah, adsense reklamy tím pádem nezabírají, jak by mohly… Nyní připravujeme pro obě skupiny novinku.

h3. Regulace diskusí

Jednoznačně ano! Sice zpočátku vyvolá vlnu nevole a osočování z cenzury, ale nejhorší je, když vám hojně užívané fórum ovládne parta názorových exhibicionistů a vypudí slušné lidi. Na behej.com jsme museli nasadit registrace diskutujících a vyvěsit pravidla pro diskusi. Jejich překročení vede v krajním případě k vyloučení z fóra, případně zákazu celé IP adresy nenapravitelných hříšníků. Museli jsme to řešit párkrát, pak najednou fórum získalo zvláštní atmosféru, která brání nováčkům chovat se podobně jako na anonymních diskusích na velkowebech, ze kterých je člověku hodně smutno.

Jiný problém se týkal úrovně diskusí: s přílivem nováčků se opakují stejné debaty a i nejslušnějším a nejtrpělivejším diskutujícím časem dojde trpělivost a přestanou na nevinné, leč stokrát debatované dotazy reagovat. Ostřílení a zkušení borci navíc mají pocit, že ztratili “své” místo ke kvalitní diskusi. Přemýšlím, jak i jim nabídnout důvod k pravidelným návštěvám webu a fóra.

h3. Reklama ano nebo ne?

Již po prvním reklamním banneru se objevily názory, že jsme přeplácaní reklamou… A naopak po přidání x-té reklamy nepřestal příliv nových návštěvníků. Mnohem důležitější než počet reklamních prvků je jejich užitek. Ano i reklama může být užitečná, když podá informaci, je hezká, nabídne výhodný nákup kvaliltního zboží. Jeden čas jsme měli v článcích opravdu neúměrně velké prvky velkého výrobce sportovního zboží a neozval se nikdo s kritikou. Reklama byla vtipná, originální, zapadla do obsahu webu… Všude kolem sebe jsme pak viděli kamarády s výrobkem reklamou nabízeným k vyzkoušení a případnému vrácení peněz.

Nepřeceňujte RSS, je to super věc, ale drtivě menšinová z hlediska uživatelů, pokud zrovna neděláte stránky o internetu samotném.

Radek Narovec – behej.com

Odkazy: * behej.com

PS: Máte i vy svoje zkušenosti s komunitním projektem? Popište nám je a pošlete na certodej ~~zavináč~~ marigold.cz ...

Spreadshirt - oblečení a doplňky ve stylu Web 2.0

Martin Kočí — Sun, 19 Aug 2007 20:33:43 GMT

Potřebujete vyrobit předměty s logem internetové komunity nebo se chcete stát módním designérem či designérkou a prodávat svoje výtvory po celém světě? Navštivte Spreadshirt!

Spreadshirt je krásným příkladem toho, jak se dá z klasického schématu udělat zajímavý Web 2.0 model. Sice nebyli první, kdo se pustili do podobného inovativního podniku, ale zato jsou v něm poměrně úspěšní (před spreadshirt.com tu byl například cafepress.com). Takže si nejprve zkusíme obecně rozebrat, o co jde.

Výroba věcí na zakázku je zajímavé téma. Pokud jste velká firma, tak není žádný problém nechat si vyrobit reklamní předměty ve velkém množství a ty pak rozdávat. Pokud ale například máte menší internetovou komunitu, kde peněz není zrovna nazbyt, ale zájem o trička nebo hrníčky s potiskem by byl, tak už je to trochu složitější. Nechat někde vyrobit trička za vlastní peníze a pak se sám starat o objednávky a distribuci není obvykle činnost, kterou by se kreativní lidé chtěli příliš zabývat. A právě tady přichází do hry Spreadshirt.

Spreadshirt vám totiž dává možnost založit si obchod, kde můžete prodávat věci s potiskem, který můžete sami vytvořit. V praxi to funguje tak, že stačí se zaregistrovat, nahrát na server obrázky, umístit je na vybrané produkty, nastavit ceny a jste připraveni na první návštěvníky.

Obrázky se dají nahrávat buďto jako bitové mapy nebo dokonce vektorově, což je obrovská výhoda, protože obrázek se pak dá použít ve více barvách a také v různých velikostech, aniž by to ohrozilo kvalitu výsledného potisku. Uploady vektorových obrázků jsou ale kontrolovány grafiky Spreadshirt, takže se musí cca den čekat, než je obrázek verifikován a dá použít v obchodě. V bezplatné verzi obchodu je počet uploadů vektorových obrázků omezen na 3, v premium verzi za $10 měsíčně už toto omezení není. Nově se dalších 5 uploadů zdarma přidá po prvních 10 prodaných produktech a nekonečné uploady je možno zakoupit za $5 (ale bez dalších výhod premium verze).

Pro design jednotlivých předmětů slouží poměrně povedená flashová aplikace a ovládání obchodu je také vcelku jednoduché. Navíc jsou k dispozici návody pro majitele obchodů, ve kterých můžete získat užitečné rady ať už ohledně kreslení obrázků, umisťování obrázku na předměty nebo prodeje. Nakupování je pak prakticky shodné s nakupováním v jiných internetových obchodech. Pro ČR přichází v úvahu platba kreditní kartou nebo přes PayPal. Poměrně velkou výhodou pro nás je také evropská pobočka, takže se může platit v eurech a ušetří se na dopravě.

Pokud se na Spreadshirt podíváme z pohledu ekonomického a marketingového, tak si všimneme 2 zajímavých věcí. Předně jde o jeden z Web 2.0 projektů, který má vyjasněný model generování zisku a je tak soběstačnější než mnohé jiné projekty, které existují jen díky svým investorům. Druhým, možná ještě zajímavějším, faktem je, jak se podařilo změnit pohled na marketing v této oblasti. Spreadshirt se totiž nestará o odbyt svých produktů a ani je nijak nemusí navrhovat, naopak hledá talentované lidi, kterým dává možnost tvořit a případně si vydělat nějaké peníze.

Firem, které nabízejí potisk podle dodaného obrázku, je mnoho. Některé poskytují i pomoc při realizaci návrhu nebo třeba nabízejí, že když se jim bude váš návrh líbit a zařadí jej do svého sortimentu, získáte finanční odměnu nebo slevu na další nákupy. Některé nechávají o nových návrzích hlasovat návštěvníky svých stránek. Tím však nabídka služeb obvykle také končí. Spreadshirt jde mnohem dále a dává například začínajícím výtvarníkům unikátní možnost, aby si snadno a bez rizika ztráty investic ověřili, zda jejich návrhy zaujmou ostatní natolik, že budou ochotni si je koupit. Zdá se, že ve stopách Spreadshirt kráčí také česká firma t-shock (www.t-shock.cz). Pokud znáte další příklady, můžete se o ně podělit v komentářích.

Reference:
http://www.spreadshirt.com
http://www.t-shock.cz

Mojetitulky.com - titulky k filmům ve stylu web2.0

Patrick Zandl — Tue, 14 Aug 2007 15:32:01 GMT

Weby nabízející titulky k filmům jsou na internetu velmi oblíbené. Samo titulkování je sice právně sporné, ale ne tak sporné, jako dnešní forma šíření filmů přes P2P sítě. A tak titulkové servery jsou většinou stranou pronásledování. Nový český server Mojetitulky.com ve stylu web 2.0 stojí za pozornost.

České titulkovací servery zpravidla trpí určitou nepřehledností a tohle porovnání dobře vyplave na povrch, když se podíváte na titulní stránku tradičního Titulky.com a MojeTitulky.com. Zatímco prví web je zmaštěním řady rámečků a chlívečků dohromady, druhý web je podstatně přehlednější, jednodušeji zpracovaný.

Mojetitulky.com věnují velkou část prostoru vyhledávání a tagům. Díky tagům je také vidět, o co (o jaké titulky) je za poslední dobu největší zájem a když hledáte nějaký trhák, hned se dostanete k jeho titulkům klikem na patřičný tag. Provozovatel serveru spoléhá na to, že když nějaký titulek k filmu hledáte, poradí vám tag nebo velmi výrazné vyhledávání. Obojí funguje velmi hezky.

Zvláštní funkcí je serial box, tedy otitulkování oblíbených sérií, jako je Lost nebo Prison Break.

Celkem je v databázi přes 21000 titulků.

Moc hezký počin na titulkovací scéně. A také pěkné a názorné vysvětlení, jak vypadá starý web a web2.0 – tím myslím porovnání Titulky.com a Mojetitulky.com :)

Obchodní model: AdSense. A co je podle mne nešťastné? Registrace webu v doméně .com – v doméně .cz web registrovaný není a otázka je, kdo první toho vy/zneužije.

PS: Jaký máte vy svůj oblíbený server s titulky pro filmy, pokud nějaký?

Odkazy: * Titulky.com * MojeTitulky.com

Domácí web účestnictví po česku - Smoney a MaDatiDal

Patrick Zandl — Mon, 13 Aug 2007 10:18:11 GMT

Před několika týdny jsme želeli faktu, že na českém internetu nejsou webová domácí účetnictví ušitá na míru českým potřebám a zákonům. Situace se radikálně změnila a tu hned dva projekty. Oba jsou ovšem stále v plenkách.

h3. Smoney.eu

Na evropské doméně EU najdeme projekt Smoney ostravské firmy Skvělý.cz. Ta je mimo jiné i autorem SÚčto.cz – firemního online účetnictví.

Smoney má mnohajazyčné ambice a je zdarma. Zatím ovšem nabízí jen to nejzákladnější, tedy zapisování příjmů a výdajů. U obojího lze uvést jednu výdajovou/přijmovou kategorii formou tagování, nelze mít ale více tagů a ani více kategorií, nelze také detailněji rozlišovat podkategoriemi (například Kultura – Divadlo).

Výpisy lze vytvářet podle data a podle použitých kategorií. Jedinou výhodou je registrace u Úřadu pro ochranu osobních údajů.

h3. Má Dáti Dal

Projekt účetní společnosti Pagina se skrývá na doméně MaDatiDal.cz a zatím je ve stádia betatestů, kdy se na něj bez zvláštního hesla nedostanete. I zde jde zatím jen o velmi triviální projekt umožnující vkládat a vypisovat příjmy a výdaje na stejné úrovni, jako Smoney.

h3. Zatím velmi slabé

Svým zahraničním konkurentům obě služby nesahají ani po paty a jestli jim chtějí konkurovat, ještě je čeká dlouhá cesta. Jakákoliv analýza prostředků chybí. Ani jeden projekt neumožňuje jednoduše vést evidenci více účtů (například sledovat dva rodinné účty), nelze vyplňovat pravidelně se opakující platby atd. O importu dat z elektronického bankovnictví nemluvě, přičemž to zrovna mohla být silná stránka proti zahraničním konkurentům, kteří se s importem českých bank asi moc prát nebudou.

Doporučení: zatím počkat. Na vážné použití to není.

Odkazy: * SMoney * MaDatiDal.cz * Čertoděj: chybí nám domácí web účetnictví

Google Mashup Editor - prostor pro vlastní míchanice

Patrick Zandl — Sun, 05 Aug 2007 10:24:53 GMT

O míchanicích služeb na bázi jejich API jsme si povídali ve článku věnovaném mashupům. V posledních měsících se doslova roztrhl pytel s webovými rozhraními pro vytváření mashupů a po Yahoo a Microsoftu přichází v zatím uzavřeném beta provozu se svým kouskem také Google v podobě Mashup Editoru.

Google Mashup Editor vám umožní přes webové rozhraní vytvořit si vlastní míchanici ze služeb Google a vašich vlastních dat. Vytvořená míchanice je pak zdarma hostovaná na stránkách Google, můžete z ní také vytvořit Google Gadget, který si mohou uživatelé přidávat do personalizovaného iGoogle.

Míchanicí si můžete vytvořit například mapu hotspotů, nebo zobrazit nabídku bytů ve vašem okolí – prostě spojovat svá (a i cizí) data s mapovými podklady nebo

Google Mashup Editor (GME) je rozdělen do tří hlavních částí: * Editor * Feed Browser * Sandbox

h3. Editor

V Editoru vytváříte projekt pomocí editace či vytváření GML souborů, kde GML znamená Google Markup Language. Můžete jeho prostřednictvím také nahrávat soubory JavaScriptu nebo obrázků. Každý GML soubor může obsahovat směsici XML, HTML, JS, CSS a značek GME, jimiž se dodává celá funkčnost a návaznost aplikaci. V podstatě jde o jednoduché programování.

h3. Feed Browser

Feed Browser je nástroj pro získávání dat, ta putují nejčastěji formou RSS/Atom zdroje, lze použít také Google Base a další zdroje, často dokumentace odkazuje i na Yahoo! Pipes, což je takové pikantní. Ve Feed Browseru si jednoduše (zatím asi příliš jednoduše) nastavíte počet a zdroj dat, které vstupují do vaší míchanice.

h3. SandBox

Sandbox je testovací stránkou vaší aplikace. Když do něj přejdete stiskem Test v Editoru, po chvilce vidíte svoji aplikaci a můžete testovat, jak funguje.

h3. Publikace míchanice

Publikace aplikací je prostředek, jak hotovou aplikaci vypublikovat pro veřejnost na “ostrý server”. Aplikaci můžete publikovat jen na servery Google, nemůžete ji provozovat lokálně – dostanete doménu třetího řádu v googlemashups.com. Pokud vytvoříte zajímavou míchanici a zároveň s podporou Google Gadgets, může se snadno stát, že zveřejněním v galerii mashupů přijde na vaši aplikaci dost lidí – a pak budete rádi, že o provoz se stará Google. Ovšem českých aplikací se nával návštěvníků asi zatím netýká.

h3. Pro koho je Google Mashups Editor

Google Mashups Editor je zajímavý nástroj pro lidi alespoň trochu obeznámené s HTML, Javascriptem a CSS k vytváření vlastních webových aplikací. Z člověka snímá většinu otravné práce a nechává mu za to volnou ruku v kreativitě, pokud tam ovšem sahají schopnosti GME.

Pokud se podíváte do Google Mashup Gallery, najdete tu zatím tři desítky projektů, což vzhledem k uzavřenému testovacímu provozu je tak akorát. Najdete tu například aplikaci Tasks, tedy takový osobní personalizovaný To-do list. Nebo Earthquake Central, přehledné zobrazení zemětřesení na Google mapách.

A když už jsme nakousli konkurenční Yahoo! Pipes. Oproti nim je GME funkčně silnější, ale také složitější, protože zatímco v Pipes většinu věcí “programujete” taháním myši, v GME musíte “po staru” psát kód.

Mashup Editory vypadají být silnou zbraní. Umožňují přistupovat i méně zkušeným nebo více vytíženým zájemcům o tvorbu vlastních aplikací k vývoji takovýchto aplikací přistoupit. Je to rozhodně snažší, používat mashup editory, než se učit PHP a snažit se zvládnout dostatek knihoven na to, aby aplikace nějak vypadala (a i fungovala). Rozhraní generované mashup editory je sice většinou standardizované a svazující, na druhou stranu uživatelé jsou pravděpodobně zvyklejší na přístup Yahoo nebo Google k uživatelskému rozhraní, než že by je uchvátila vaše inovativnost.

Silnou zbraní také možná budou v boji proti menším soupeřům, zejména lokálním vyhledávačům, na které globální hráči narážejí v jednotlivých státech. Ti zatím neměli dost sil, aby se do nabídky mashup editorů také pustili, jenže to odvádí uživatele od jejich aplikací k aplikacím globálních hráčů. Bude to případ i Seznam Map, jejichž API je proti API Google Maps velmi slabé?

Nevýhodou pro český trh je, že zde existuje jen minimum vhodných volných datových zdrojů.

Odkazy: * Oficiální Google Mashup Editor blog * Stránky Google Mashup Editor * Yahoo! Pipes * Čertoděj 21.5.2007: Mashup aneb Míchanice pro Web 2.0

Diky.cz hodlá platit blogerům za recenze

Patrick Zandl — Thu, 02 Aug 2007 10:54:43 GMT

Nová služba Díky.cz chce být prvním českým Pay Per Post systémem, tedy nabízet blogerům peníze za psaní recenzí na produkty a služby. Už samo “zadávání” recenzí přes centrální systém a hlavně jakýkoliv náznak výhod pro recenzující blogery zdvihl již dříve vlnu diskusí nejenom v zahraničí, ale i u nás.

Zahraničních systémů, které slibují placení, existuje celá řada, pro češtinu ale byly nepoužitelné, protože recenze produktů si v nich zadávají společnosti, které chtějí anglickou recenzi. Na druhou stranu je třeba říci, že rozruch v této oblasti je zatím větší, než zisky. Leadery jsou zřejmě (přesná data neexistují) PayPerPost.com (start v červnu 2006) a SponsoredReviews (vznikl březen 2007).

h3. Jak vypadá trh?

V databázi PayPerPost.com je zhruba 35 000 blogerů, kteří jsou zvědavi na nabídky placených recenzí. Je třeba říci, že bloger vůbec nabídku nemusí akceptovat, takže otázkou je, kolik blogerů je jen zvědavých a kolik jich nabídky skutečně akceptuje.

V polovině roku 2007 PayPerPost.com při příležitosti dohody o další sérii financování svého projektu ve výši 7 milionů dolarů oznámil, že má přes 6500 inzerentů, kteří si zadali celkem 125 000 blog postů. Jeden článek (blog post) se platí podle návštěvnosti blogu a odhaduje se, že obrat PayPerPost.com byl za posledních šest měsíců zhruba milion dolarů. Provize pro provozovatele se pohybuje mezi 30-40%.

Nejúspěšnější bloggeři v databázi, si přijdou v průměru na 50 dolarů za den, nejčetnější měsíční odměna je prý 500 dolarů.

Jen tak na okraj, udávaný click rate se pohybuje kolem 10%.

h3. V Česku zatím jen spory

V Česku zatím podobný systém institucionálně neexistoval, je tu jen projekt Volné články, který nabízí články k přetištění zdarma (nyní nabízí 47 článků od 35 autorů).

První seriosnější pokus provedlo zřejmě Ataxo v roce 2006, kdy nabídlo hromadně českým blogerům k zapůjčení na recenze produkty prodávané v obchodě ITsvet.cz. Chtělo tak vytěžit reklamu a prolinky zdarma, zatímco pro blogera mělo být výhodou půjčení produktu, který chtěl vyzkoušet, případně slušná sleva při jeho nákupu.

Proti celé akci se tehdy objevila vlna mravokárných komentářů, kdy se mnoho oslovených obávalo o “nezávislost blogů”. Z mého pohledu ale ty obavy neměly smysl, Ataxo nijak netlačilo na charakter recenze, pouze chtělo odkaz do recenze a férovou recenzi za zapůjčení. Navíc většina blogerů, kteří nějaké výrobky recenzují, už podobné podmínky někde mají dohodnuté, už mají někoho v nějakém shopu, kde si pod příslibem recenze výrobky půjčují. Naopak zavedení systému tržiště by zdemokratizovalo přístup k blogerům i pro ty, kdo nejsou jejich známí – a převedlo by jej na srozumitelnější bázi plateb, než osobních vazeb.
Informaci tehdy přinesla Lupa.cz: Blogněte o nás a my vám zaplatíme

Oproti tomu americký PayPerPost měl již dříve potíže s tím, že po blogerech vyžadoval výhradně pozitivní referování o produktu či službě. Ataxo nakonec celou akci odpískalo.

h3. Díky.cz chce být první

Nově vznikající projekt Díky.cz chce být prvním českým Pay Per Post systémem, což se mu pravděpodobně podaří. Už dnes se zde mohou registrovat zájemci z řad blogerů pro další informace, do systému ale vstoupit nelze.

Zatím nejsou ani žádné další informace o tom, jaké budou podmínky a ceny, podle webové prezentace to ale vypadá, že Díky.cz převezmou model tržiště, na němž si budou sjednávat své obchody přímo markeťáci s blogery. Blogeři nebudou nijak tlačení k positivnímu hodnocení produktu.

Jak to celé dopadne, lze zatím říci. Často se stává, že zajímavé modely fungující na anglofonním internetu v Česku nefungují, většinou proto, že se nepodaří přilákat kritickou masu zájemců a také proto, že provozovatel projektu nezvládne jeho marketing.

Pokud se téhle chyby Díky.cz vyvaruje, má šanci ukousnout jednotky statisíců z peněz na marketing v prvním roce startu (přepočtem na úspěch PayPerPost.com), což při provizích kolem 20-40 % obnáší roční výnosy kolem 100 – 500 000 Kč. Na velkou firmu je to málo, pro zajímavý startup to zase tak špatné být nemusí.

Odkazy: * Díky.cz * PayPerPost.com * SponsoredReviews * Čertoděj: Dobrodružství jménem Volné články

Co je FeedBurner? Komplexní nástroj pro RSS

Patrick Zandl — Mon, 30 Jul 2007 10:50:21 GMT

Je to teprve krátkou dobu, co Google koupil FeedBurner za cenu kolem 100 milionů dolarů, v českých médiích to ale žádný ohlas nevyvovalo. FeedBurner je zkrátka u nás málo používaná služba. K naší vlastní škodě. Tak se podívejme, co nám FeedBurner nabízí a proč ho asi tak Google koupil.

Jak funguje FeedBurner

Pokud si na FeedBurneru založíte účet, zavedete si pod něj RSS kanály svých webů. FeedBurner je umí sám detekovat, stačí mu zadat adresy svých webů, on se z nich pokusí vysosat odkazy na RSS kanály. Pak vám vygeneruje adresu ve tvaru http://feeds.feedburner.com/Marigold – tahle adresa obsahuje váš původní RSS zdroj, ale započítává se do statistik FeedBurneru.

V dalším kroku si tedy na svém webu zaměníte RSS odkazy na tuto novou adresu. Pokud používáte nějaký blogovací nástroj jako WordPress, je k dispozici script, který automaticky přemapuje původní adresu na novou adresu. Což je důležité. Je totiž jasné, že uživatelé, kteří používají starou adresu, se do statistik nezapočítávají.

V současné době jsou u FeedBurneru zdarma i statistiky Pro, které dříve bývaly placené. To bylo první, co se příchodem Google změnilo. Ačkoliv statistiky nejsou to jediné, k dispozici jsou i další nástroje na práci s RSS, podíváme se nejdříve na ně.

V základním přehledu se dozvíte, kolikrát byl váš RSS zdroj stažen unikátními uživateli, tedy kolik máte odběratelů. Tohle číslo se samozřejmě mění. Uživatelé, kteří používají desktopové čtečky, si zdroje aktualizují jednou za čas, takže přes víkend jdou počty odběratelů rapidně dolů.

Využití zdroje (Item Use) je další zajímavá statistika. Udává, kolikrát byl stažen určitý odkaz na článek vůči tomu, kolikrát si na tento odkaz někdo klikl. Tím se dozvídáte, jaký je skutečný poměr atraktivity vašich článků distribuovaných přes RSS a vykrývá se tak doposud slepý prostor běžných statistik, které nebyly schopné příliš dobře ověřit, kolik lidí přišlo přes RSS čtečku.

Poslední důležitou sestavou je Neobvyklé použití, Uncommon Uses. Sestava si všímá nápadných rozdílů mezi počtem stažení a počtem prokliků na váš web plus dalších nápadných problémů, které mohou indikovat, že tudy je váš obsah dále šířen, resyndikován. Většinou vám to nemusí vadit, prostě to jen znamená, že například Seznam stahuje pro svou webovou RSS čtečku zdroj jen jednou pro všechny uživatele, ne pro každého zvláště. Ale je dobré o tom vědět. Třeba jen proto, abyste našli nové agregátory RSS, které lidi používají a integrovali je do svých webů pro snadné přidání zdroje.

Typický příklad statistiky pro Čertoděje

Služby FeedBurneru jsou rozděleny do záložek podle toho, do jaké skupiny patří. Zatím jsme si probrali letem světem analytickou záložku Analyze.

Záložka Optimize slouží k optimalizaci práci s RSS zdrojem z hlediska uživatele. Máte možnost například uživateli nabídnout přidání vašeho RSS zdroje na mnoho agregačních stránek. Bohužel ty české chybějí, ačkoliv si je můžete doplnit sami. Další službou je přeformátování vašeho RSS do validní podoby nebo doplnění různých prvků interaktivity přímo do RSS, jako je diggování atd.

Záložka Publicize nabízí publikování informací pocházejících z RSS zdrojů. Především si tu můžete vytvořit z RSS zdroje animovaný obrázek nebo patičku do emailu, takže se automaticky na stránky či do mailu přidává odkaz na vaše poslední články. A chtěli jste uživatelům nabídnou posílání nových článků emailem, ale váš blog to sám o sobě neumí? I taková služba tu je.

V oblasti Monetize můžete finančně zhodnotit základnu uživatelů vašeho RSS zdroje přes FeedBurner Ad Network. Ta je momentálně jen na pozvánky a probíhá její integrace s Google AdSense, takže se do ní pravděpodobně nedostanete.

Z této položky je asi evidentní, proč Google FeedBurner koupil. Je to pro něj brána k téměř půl milionu zdrojům RSS a tedy i k půlmilionu malovydavatelům. A navíc data o využívanosti zdrojů mohou být slušným zdrojem pro další pracování na relevantnosti dat vyhledávače.

Weby: * FeedBurner

Sexyschůzka - portál pro trochu nezávazného sexu

Patrick Zandl — Tue, 24 Jul 2007 10:30:31 GMT

Komunitní služby se točí hlavně kolem vztahů a seznámení, to je také jejich podstata. Nový portál Sexyschůzka.cz ale jde k jádru věci – buduje komunitu se zájmem o nezávazný sex. Meritem věci tedy nejsou dlouhodobé vztahy, ale spíše sex ve všech jeho podobách.

Sexyschůzka není z hlediska anglofonního internetu žádnou světobornou novinkou, klasikem “hledání lidí na spaní” je Friendster.com, který tuto kategorii služeb v podstatě etabloval. Sexyschůzka odstartovala v polovině července a díky tomu ještě nemá žádné velké množství zaregistrovaných uživatelů, najít se už ale vhodní partneři zjevně dají.

Po registraci (zdarma, možnost placeného VIP členství) si můžete vpylnit svůj profil obsahující jak informace o vašem vzhledu, tak o vaší sexuální orientaci a tužbách. Na základě preferencí pak můžete vyhledávat adekvátní protějšky a oslovit je jak posláním zprávy, tak mrknutím. Mrknutí je funkce, kterou komunitní služby používají k upoutání pozornosti. Cíl mrknutí dostane jen zprávu, že jste na něj “mrkli” – a pak můžete zapříst hovor, nebo si prohlídnout jeho profil a dále se o něj nějak zajímat nebo nezajímat.

Kromě samotného profilu si můžete založit blog nebo zapříst hovor v diskusích. Obojí je zatím málo používané, ale už jsou zde zajímavé kousky. Samozřejmě se témata motají kolem sexu a blogy jsou vyloženě zaměřené na erotické povídky.

Sexyschůzka je takříkajíc v záběhu, proto asi nemá smysl hodnotit VIP členství, kde jsou v ceně funkce jako přednostní výpis. Ten zatím mnoho smyslu nemá, protože členů je málo a málokdy se stane, že se na výpisu nedostanete na první stránku. S růstem počtu členů ale asi poroste i užitečnost téhle funkce.

Něco statistik: 1443 profilů je mužských, 50 profilů je ženských. Pokud tedy hledáte ženu, budete asi výrazně v nepoměru, ale to je v začátcích takto orientovaných služeb hodně obvyklé.

A jaký bude další vývoj? Už brzy bude prý spuštěný SexyKatalog s rozsáhlým seznamem privátů, nočních klubů, escort služeb či mileneckých azylů. Zároveň se připravuje spuštění SexyShop, těch je ale na internetu už dostatek.

Zajímavé je, že službu provozuje britská firma Dolphi, za kterou stojí Dušan Szöke. A protože provozovatel je slovenského původu, má na doméně sexyschodzka.sk i slovenskou verzi.

Marketing zatím funguje hlavně formou affiliate programu, kdy je webmasterům za každou novou registraci vyplácena 1 Kč, provize jsou i ze zaplaceného VIP členství.

Co si myslíte vy? Najde si služba i své ženské uživatele, nebo se nepoměr mezi muži a ženami udrží?

Odkazy:

* Sexyschůzka.cz * affiliate program * Sexyschodzka.sk * Friendster.com

InnoCentive – Web 2.0 a věda

Martin Kočí — Thu, 12 Jul 2007 19:30:36 GMT

Jedním z hlavních přínosů Web 2.0 je bezesporu vznik a využívání tzv. “kolektivní inteligence”. Miliony lidí denně přispívají na internet ať už formou blogů, videa, příspěvků na fórech atd. Zakladatelé InnoCentive si tohoto fenoménu poměrně brzy všimli a rozhodli se jej využít pro vědu. A tak roku 2001 vznikl tento server.

Jedním z důvodů, proč jsem se rozhodl napsat tento článek, bylo nedávné udělování mimořádných cen Akademie věd Praemium Academiae 2007. Jedná se sice o starší záležitost, ale myslím, že by mohla mnoho lidí zajímat.

InnoCentive se zaměřuje na teoretické i praktické problémy v oblasti přírodních věd. Můžete zde tedy najít projekty v oblastech fyziky, chemie, farmacie, nanotechnologií, bioinženýrství, ekologie, potravinářství a mnoha dalších (“úplný seznam oborů včetně vypsaných projektů”:http://www.innocentive.com/servlets/project/ProjectInfo.po).

Uživatelé InnoCentive se dají rozdělit do 2 kategorií. První jsou “Seekers”, tedy společnosti, které hledají řešení různých vědeckých problémů. Mezi společnosti, se kterými byla navázána spolupráce, patří například BASF nebo Procter & Gamble. Zadávající firmy samozřejmě také vypisují za dané projekty odměny. Ty jsou, vzhledem k tomu, že jde většinou o větší firmy, poměrně příznivé. Rozsah je přibližně 5000 – 100 000 USD, ale byl vypsán i mimořádný projekt s odměnou až 1 000 000 USD (ve spolupráci s Rockefeller Foundation). Druhou skupinu uživatelů tvoří “Solvers”. Kdokoliv má zájem, může se na stránkách zaregistrovat a poté se přihlásit do jednoho z vypisovaných projektů.

Nespornou výhodou této formy nabízení účasti na projektech je, že se jejich řešení může účastnit kdokoliv a odkudkoliv. Zajímavý je také pohled na “partnery”:http://www.innocentive.com/about/seeker/partners.html InnoCentive, zejména na počet čínských, ruských a indických univerzit. Firma tak může získávat originální řešení dané problematiky z různých částí světa. Často se stane, že pohled vědců v dané oblasti je “omezen” na hranice jejich oboru, a tak nevidí možná řešení, která nabízí obor třeba naprosto odlišný.

Na druhou stranu by šlo samozřejmě namítnout, že tato metoda zadávání projektů může stlačovat ceny dolů a tím pádem škodit vědcům ve vyspělejších zemích na úkor vědců, kteří mají nižší náklady. Zaměstnanci InnoCentive se ale snaží, aby společnosti za práci nabízely i přiměřené odměny. Také poskytují poradenský servis ohledně zadávání zakázek a dohlíží na dodržování autorských práv. Takže by se teoreticky nemělo stát, že by společnost navrhované řešení použila, ale nezaplatila za něj dohodnutou částku.

Podle “seznamu vyřešených projektů”:http://www.innocentive.com/servlets/project/ProjectInfo.po?s=AW to vypadá, že InnoCentive je poměrně úspěšný. Při pohledu na tento seznam možná také trochu zamrzí, že mezi nimi zatím není ani jedno české jméno.

Určitě je zajímavé, že doposud zřejmě neexistuje konkurence (pokud znáte, napište do komentáře link). Sice je dobré, že všechny velké projekty jsou na jednom místě, na druhou stranu není místo například pro menší projekty. Myslím, že o vědecké projekty menších rozměrů by byl určitě zájem nejen z řad profesionálních vědců, ale například i univerzit nebo i středních škol. Samozřejmě by se pak asi nedal poskytnout takový servis, ale za pokus by to určitě stálo.

Zdroj:
InnoCentive: http://www.innocentive.com

Lifecasting: živé video je další vlna, která přichází

Patrick Zandl — Thu, 28 Jun 2007 20:45:23 GMT

Video je na internetu momentálně nějvětším šlágrem. Napovídají tomu poslední průzkumy, podle nichž se Youtube podílí na celkovém provozu na internetu zhruba deseti procenty podílu a streamované video dělá dalších osmnáct procent. Video ale neřeklo poslední slovo. Co takhle živé komunitní video pro každého?

h3. HTTP provoz přeskočil P2P sítě v internetu

Ale nejdříve popořádku,když už jsme nakousnuli tu statistiku provozu na internetu. Tu má na svědomí Ellacoya Networks, společnost vyrábějící analyzery síťového provozu. V tomto případě si vzala na mušku zhruba milion DSL přípojek v Severní Americe a zkoumala, jaký je na nich podíl provozu podle síťových služeb. Prvním zjištěním byl prapodivný fakt, že oproti minulým letům se snížil poměr provozu na bázi P2P vůči HTTP. P2P provoz ještě v předloňském měření (provedeným jinou společností) hravě kraloval.

Ještě, než se stihli rozradovat hudební a filmoví vydavatelé, ukázala se pravá příčina – provoz přes HTTP výrazně vzrostl vlivem Youtube. To přenáší obrovská množství dat, prostě proto, že video je datově náročné. Na obrázku vidíte graf z Ars Technika sestavený ze zprávy Ellacoya.

h3. Živé video života aneb Lifecasting

Jenže YouTube zřetelně není konečná stanice internetového videa. Dalším krokem je živé video pro všechny, tedy možnost streamovat živé vysílání do internetu. Zatím tyto možnosti byly, ale omezené cenou, výkonem, nejčastěji obojím. V poslední době se ale na internetu vyrojila řada služeb, které umožňují streamovat živě vaše video do internetu a to zcela zdarma, pouhou registrací na webu. Můžete si tak založit skoro plnohodnotnou televizi a krmit ji nasbíranými klipy nebo přímo živým obrazem přenášeným z vaší web-kamery prostřednictvím právě takovýchto serverů až ke koncovým zájemcům.

Využití živého videa je zatím zhruba v plenkách, ale směry se rýsují. Tak především jsou tu blogeři, kterým už nestačí textové zápisky, podcasty a dokonce ani vidcasty, ale chtějí přimo živě v určitý čas vysílat. Pár takových se našlo, i když skutečný průlom zatím žádný takový počin nezaznamenal. V tomto ohledu se prosazuje zřejmě nejstarší oborová služba Justin.tv, která nabízí “lifecasterům” sdílet svůj život. Tím jsme se také dostali ke slovíčku, jímž se služby tohoto typu označují: lifecasting, protože jde vlastně o živé vysílání vlastního života …

Druhou zajímavou službou v oboru je Stickam. Ten odstartoval v únoru 2006 a je zaměřený spíše na komunity, než voayerství. Můžete si založit živý stream ze své počítačové kamery a ten vysílat, zároveň k němu ale dostanete i chat a celý profil, kterým se můžete presentovat i v momentě, když žádné video nevysíláte. V takovém případě mohou běžet předdefinované klipy nebo starší záznamy.

BlogTV šla ještě o něco dále a nabídla možnost tyto služby vložit do stránek vlastních blogů podobně, jako YouTube umožňuje vkládat videa do vlastních stránek.

Posledním šlágrem ale zřejmě bude Mogulus. Ten je v neveřejném testování, ale měl jsem možnost do něj nakouknout. Jeho prostředí je nejvíce načinané, vypilované. I zde si můžete vytvořit vlastní živý kanál, kde kombinujete dříve nahrané pořady s živým streamem z vaší kamery.

Do pořadů ale můžete také online přidávat znělky, crowlery (běžící pásy textu přes video) a obecně celé prostředí spíše připomíná obrazovou režii televizní stanice. Mogulus předpokládá, že jeho službu budou používat nejenom soukromníci, ale i velké firmy, které si jejím prostřednictvím vybudují vlastní firemní televizi, jejímž prostřednictvím budou šířit svá moudra a osvětu. Není to tak neobvyklý předpoklad – řada takových televizní stanic vskutku ve světě vzniká a dostává se jim místy i pozornosti. Mogulus proto nabízí nejbohatší možnosti (byť neveřejné zatím), jak na tvorbě obsahu spolupracovat – obsah můžete dostávat i od majitelů jiných účtů, pokud s tím samozřejmě oni souhlasí. A můžete si přehrávač vložit i do jiných stránek, typicky svých vlastních.

h3. S Nokia N95 můžete nabídnout každý svůj pohyb :)

Tím jsme se dostali od lifecastingu k “seriosnímu” využití takových televizních prostředků a služeb. Tím ale možnosti nekončí. Novinkou z tohoto týdne je aplikace Movino, která mobilní telefon Nokia N95 povýší na kameru mobilně přenášející MPEG stream na zvolený streamovací server. Aplikace je zatím v ranném stádiu vývoje, ale technicky odolnější zájemci o sebešmírování již mají šanci dát znát každý svůj pohyb. A když říkám pohyb, tak myslím nejenom video, ale i přesnou polohu. Další aplikace Bliin totiž v Nokia N95 umí z vestavěné GPS vyčíst data a publikovat je na internetu.

K čemu že by taková sebemrskačská politika mohla být? Nu, vyprávě by mohl Hasan Elahi. A také vyprávěl, pro časopis Wired. O tom, jak ho FBI omylem zařadila na seznam teroristů. A jak poznal, že je snazší se dostat na seznam, než z něj zmizet. Od té doby na svých stránkách sleduje poctivě sám sebe a dává vědět o každém svém kroku na svém webu, to pro případ, že by mu FBI chtěla něco “přišít”. Zdá se vám to jako blbost? Hasan Elahi říká, že je to rozhodně lepší, než si užívat pobytu na Guntanámu.

V každém případě vlna živého videa nesouvisí jen s touhou být na té správné straně ostnatého drátu teroristických věznic. Pro někoho to může být zajímavá exhibice, ukrácení volné chvíle, nebo i výdělečný pořad. Jistě nepřekvapí, že řadu stránek se živým videem si zřizují slečny a dívky, jimž za přístup na web musíte zaplatit. Většina komunitních služeb je striktně proti tomu, ale jako existuje Pornotube, jistě i v tomto ranku zachvíli vznikne podobná “adult” služba.

A kdo bude tím příštím velkým vítězem, který shrábne odměnu v podobě odkupu velkým hráčem? O tom můžeme zatím jen spekulovat.

Přehled i nezmíněných služeb a jejich slogany:

* Stickam – Express yourself life * Ustream – Live interactive video for everyone * kyte: TV – With kyte you start your own broadcast network! * Mogulus – Live Broadcast! * Veodia – The live TV studio in your browser * Operator 11 – Grab your cam and join any show that’s netcasting * YouCams – Instant Social Networking * MyStreams – Lifecasting Now * HomeCamera – Home Monitoring made easy * Infinite Conferencing – Webcast Your Event… Get the Power and Reach of a Radio or Television Broadcast at a fraction of the cost! * BlogTV – Create, Share, and Watch Live Broadcasts * ComVu – “Broadcast video “live” from the palm of your hand”

Skvělý přehled služeb (anglicky) najdete zde.

Archivace (nejen) českého webu z pohledu WebArchivu

Libor Coufal — Wed, 27 Jun 2007 07:43:58 GMT

Nedávný článek Patricka Zandla představil náš projekt. Autor dobře vystihl pozitiva i kritické body naší práce a podnítil zajímavou diskuzi. Informace o WebArchivu se objevily v médiích již dříve, přesto se o projektu zatím ví spíše v knihovnických kruzích. Rádi bychom využili příležitost k popularizaci projektu a přinášíme náš pohled na problematiku archivace (českého) webu.

h3. O archivaci webu

Archivace webu není českým výmyslem; zabývají se jí zejména národní knihovny, ale i další instituce na celém světě. Důvodem pro archivování je ohromné množství dokumentů, které denně vzniká na internetu. Tyto dokumenty podávají svědectví o současném stavu společnosti a představují důležitou součást národního kulturního dědictví. Velká část z nich není dostupná v jiné podobě a zároveň se velmi rychle mění nebo zanikají. Archivace by měla umožnit jejich zachování pro budoucí
generace.

Nejvyspělejší z institucí, zabývajících se archivací webu, se sdružují v rámci konsorcia IIPC, aby sdílely zkušenosti a spolupracovaly na vývoji nástrojů a standardů. Členem konsorcia se od letošního roku stala také Národní knihovna ČR. Přijetí mezi tyto průkopníky oboru je pro nás velkým uznáním a oceněním našich dosavadních výsledků.

Asi nejznámějším webovým archivem je Internet Archive, americká soukromá nezisková organizace, která buduje globální webový archiv od roku 1996. Proč tedy vynakládat úsilí na archivaci webu na národní úrovni, když už existuje IA? Při cíleném sklízení české národní domény jsme schopni se úžeji zaměřit a jít více do hloubky, resp. provádět sklízení častěji. Můžeme také lépe podchytit specificky česká témata, např. formou tématických kolekcí.

Spoléhání se na to, že archivaci webu plně obstará jediná instituce, s sebou nese značná rizika. Při technických problémech může např. dojít k nenahraditelné ztrátě archivovaných dokumentů. U soukromých institucí může také existovat větší riziko jejich zániku nebo změny činnosti. Právě otázku dlouhodobé kontinuity archivace webu se snaží vyřešit zapojení státních institucí jako jsou národní knihovny. Kromě toho, přístup do Internet Archive je dnes bezplatný, můžeme ale s jistotou tvrdit, že tomu tak bude vždy?

Existence paralelních projektů je ale hlavně přínosem pro všechny zúčastněné. Jak potvrzuje úspěšná spolupráce v IIPC, jde o sdílení a vzájemné doplňování, ne konkurenční boj.

h3. Zpráva o stavu WebArchivu

Od roku 2000 jsme při práci na WebArchivu získali značné zkušenosti a jsme schopni zajistit kvalitní archivaci českého webu. Po úvodní fázi testování a vývoje jsme vstoupili do fáze, kdy jsem schopni začít provádět pravidelné sklizně vybraných webů a online časopisů a několikrát ročně celoplošné sklizně české národní domény. Po technické stránce nepředstavuje archivace webu příliš velký problém. Díky dostupnosti open source softwaru můžeme používat naprosto stejnou technologii pro sklízení jako IA.

Limitujícím faktorem je vcelku logicky úložný prostor – jedna celoplošná sklizeň české domény v současnosti zabere řádově několik terabytů, jedno kolo výběrové sklizně pak několik desítek gigabytů. Vše se pochopitelně odvíjí od financí, ale při dostatku úložné kapacity jsme schopni zajistit sklízení českého webu v dostatečné frekvenci i záběru. V současnosti se velmi reálně rýsují možnosti na značné rozšíření našich úložných kapacit, v takovém případě jsme připraveni podstatným způsobem rozšířit i naši aktivitu a vybudovat kvalitní a obsáhlý archiv.

h3. Problémy s autorským právem

Paradoxně přestože většina zdrojů na internetu je volně dostupných, největší problémem zůstává umožnění přístupu do archivu přes internet. Zde narážíme na současnou právní úpravu Autorského zákona, která nám nedovoluje zpřístupňovat archivované zdroje na internetu, pokud nemáme výslovné svolení autora. Není to však specificky český problém, vzhledem k mezinárodním úmluvám je na tom podobně mnoho dalších zemí, zejména v Evropě a Severní Americe nebo také Austrálie. Autorská práva v těchto zemích se vztahují na díla 70 let po smrti autora – pro srovnání úprava autorského práva v Jižní Koreji chrání díla pouze po dobu pěti let od jejich vydání! Přestože s tímto stavem nejsme spokojeni, nezbývá nám než jej respektovat. V této souvislosti vítáme rozšířené používání licencování podle Creative Commons autory českých webových stránek.

V poněkud jiné pozici jsou soukromé společnosti, což ostatně sami otevřeně přiznávají i zástupci IA. Ten zvolil obrácený postup a zveřejňuje všechny zdroje, pokud to autor výslovně nezakáže. Ze stejné filozofie vychází např. také projekt Google Book Search. Tento přístup, známý jako opt-out, je velmi výhodný pro uživatele, ale také velice kontroverzní. Přestože Google Book Search zobrazuje pouze úryvky a ne celé texty, naráží tento projekt na odpor řady vydavatelů. Nicméně ukazuje se, že soukromé firmy si dovolují více riskovat. Národní knihovny na sebe rizika soudních sporů brát nemohou, protože by to mohlo mít nedozírné následky na jejich další fungování.

h3. Co dodat?

WebArchiv je zatím stále především projektem výzkumu a vývoje, nikoliv provozní záležitostí. Jsme si vědomi, že existuje prostor pro vylepšení, zejména v oblasti přístupu do archivu. V současné době testujeme možnosti vyhledávání použitím nástrojů WERA a Wayback. Protože však momentálně nejsme schopni zpřístupňovat fulltextově celý WebArchiv, zaměřujeme se především na sklízení a bezpečné uložení zdrojů z českého webu.

Vyhledávání, v tomto kontextu jako služba především pro budoucí generace, je vzhledem k rozpočtovým a časovým omezením „až” další v pořadí. Přesto hledáme cesty, jak poskytnout uživatelům WebArchivu co nejvíce dat uložených v archivu s přiměřeným komfortem.

Se zkvalitněním přístupu do WebArchivu jsme závislí mj. také na zprovoznění centrálního datového úložiště Národní knihovny, které bude uchovávat též data vzniklá z digitalizačních projektů.

Wallstrip – O investování s nadsázkou a videem

Martin Kočí — Sun, 24 Jun 2007 18:35:10 GMT

Chcete se dozvědět, který investiční titul se na akciovém trhu dostal na „all-time high” cenu a přitom se dobře pobavit? Tak si určitě nenechte ujít videoblog Wallstrip. Pokud dáváte přednost technickým analýzám, tak také nepřijdete zkrátka.

Wallstrip je profesionální videoblog, který těží z toho, že lidé se raději „dívají na obrázky”, než aby četli. Každý pracovní den zde najdete jedno cca 5minutové video týkající se akciového trhu. Tématem jsou nejčastěji společnosti, jejichž akcie se dostaly na nejvyšší cenu v historii a které by tedy mohly být zajímavé i z obchodního hlediska. Pátky jsou naopak věnovány rozhovorům s lidmi, kteří mají co do činění s byznysem.

V čem ale vězí popularita Wallstripu? Především v tom, jakým způsobem jsou videa tvořena. Klipy jsou originální, člověk se nad nimi většinou dobře pobaví. Informace o společnostech jsou prokládány různými scénkami nebo rozhovory s lidmi na ulicích. Vše je navíc v mezích poměrně inteligentního humoru. Asi nejlepší možnost, jak se o tom přesvědčit, je navštívit stránky a shlédnout několik dílů na vlastní oči. Doporučuji například videa o Googlu, Adobe nebo o Crocs Inc.

Dobrý scénář ale není vše, možná ještě důležitější jsou herci. A ani v tom Wallstrip nezaostává. V hlavní roli vystupuje herečka Lindsay Campbell. Pokud jste o ní nikdy neslyšeli, tak se není čemu divit. Lindsay totiž hraje především v divadle, ačkoliv se objevila i na obrazovkách televize, avšak pouze ve vedlejších rolích (Zákon a pořádek, Sopranos) nebo v reklamách (Volvo, Hallmark…). Roli ve Wallstripu však zvládá přímo skvěle. Příležitostně se objeví i další herci, kteří také vystupují velmi přesvědčivě.

Pokud se po shlédnutí hlavního klipu chcete podívat na technickou analýzu titulu, díky partnerství s jiným videoblogem – Alphatrends – je to možné. Analýzy jsou srozumitelné snad i laikovi. Samozřejmě s předpovědí vývoje nemusí každý souhlasit, ale tak už to v investování bývá.

O oblíbenosti tohoto projektu svědčí, mimo jiné, nedávný prodej celého projektu mediální skupině CBS. Vzhledem k tomu, že první díl byl odvysílán 16. 10. 2006, je to poměrně velký úspěch.

Českému divákovi možná nebudou docházet některé souvislosti. Například narážky na některé americké televizní pořady a jejich protagonisty (Jima Cramera a jeho show Mad money a další). Na druhou stranu alespoň můžete poznat, co je v USA právě v kurzu.

Vzhledem k tomu, že v ČR není takový výběr titulů a dění na akciovém trhu není tak zajímavé, zřejmě se asi něčeho podobného, jako je Wallstrip, u nás nedočkáme. Ačkoliv pokud by měl někdo dobrý nápad…

h3. Epizoda na vyzkoušení

Web: * Wallstrip.com * Pro české tradery (ale bez videa) komunitní Traders.cz

Komunita: kdo se účastní a co dělají lidé online

Wed, 20 Jun 2007 15:54:21 GMT

Business Week vydal před několika dny hezký obrázek – graf toho, co lidé dělají online, jak se účastní života nejrůznějších komunit a Web 2.0 web. Graf vychází z průzkumu Forrester Research a doplňuje povídání, které jsme měli u jiného podobného rozdělení komunit zde.

Na grafuje je zajímavé především to, že ukazuje to, jak jsou na internetu aktivní jednotlivé generační skupiny.

Pamatujte na to, že data jsou za americký trh. V případě českého trhu budou ještě o něco slabší.

Web OS - další bomba, jejíž exploze nám uniká

Patrick Zandl — Tue, 19 Jun 2007 08:46:51 GMT

Horkým hitem letošního roku jsou takzvané Web OS – “webové operační systémy”. Že je jejich označení jazykovým i technickým patvarem, ničemu nevadí. Důležité je, že je to hezké slovo, protože díky tomu alespoň potenciální uživatelé chápou, o co by tak mohlo jít. Sám mám ale s Web OS problém – důvod jejich existence mi uniká.

Aplikace souhrnně označované za Web OS jsou vlastně pouhé webové stránky, které vzhledově i funkčně připomínají operační systém, nejčastěji (či spíše ideálně) pak systém vybavený grafickým uživatelským prostředím. Hovoří se o virtuálním operačním systému, k němuž přistupujete prostřednictvím internetu, ale to už je více-méně velkohubá definice.

Aplikace Web OS jsou skloňované v mnoha pádech a považované obecně za další investičně zajímavou věc na internetu. Proč, je na jednu stranu zřejmé, na stranu druhou je to velkou záhadou.

Na obrázku je aplikace DesktopTwo

Hlavní výhodou Web OS je skutečnost, že si můžete vytvořit svoji pracovní plochu a přistupovat k ní odkudkoliv, kde je patřičně vybavený prohlížeč. Na první pohled to vypadá velmi výhodně, protože ke svému nastavení a svým prográmkům máte přístup odkudkoliv po internetu. Jenže aplikace jsou většinou dost chudé, přeci jenom ne každý zvládne naprogramovat kvalitní online textový editor, který funguje i ze slabých prohlížečů. A prohlížeče jsou další slabina: často jsou požadované speciální verze, funkce jsou omezené na rodiny prohlížečů a z mobilního telefonu většinou máte smůlu. Abyste mohli pracovat online, musíte vyvinout často i značné úsilí, které snižuje ochotu lidí využívat oškubané služby Web OS.

Jistým překvapením pro trh někdy je fakt, že v trendu Web os absentuje Google. Na první pohled je to pravda, Google nenabízí web, kde byste mohli myší tahat ikonky složek a pouštět je na libovolná místa vašeho virtuálního desktopu. Místo toho ale Google nabízí sevřené portfolio aplikací, které se vzájemně doplňují a prolínají. Textový i tabulkový editor se spouští klikem na přílohu došlého souboru v Gmailu, z Gmailu můžete uložit schůzku přímo do Google Kalendáře. Nepotřebujete na to žádné velké cvičení s myší, nepotřebujete žádný virtuální desktop, abyste mohli pracovat s emailem, soubory nebo poznámkami a schůzkami lépe, než co umožní stávající Web OS aplikace. A právě v tom bych viděl důvod, proč se Web OS závodů zatím Google neúčastní. Připadají mu z hlediska uživatele nesmyslné, používání Web OS oproti balíku Google aplikací nic nepřinese. Možná jen ten pocit, že můžete tahat ikonku myší, ale to je na skutečné využívání málo.

Google aplikace naproti tomu většinou nabízejí velmi dobře propracované sdílení dokumentů, což pro hodně uživatelů je důvod, proč své dokumenty online aplikacím svěřovat. Dokumenty lze nejenom nasdílet kolegům, ale také online sledovat editace, případně je publikovat do různých blogových či jiných služeb a dokonce přes API napojit na vnitrofiremní systémy.

Proč jsou tedy Web OS tak protěžované a proč se jich v poslední době tolik vyrojilo? Na jednu stranu se nemohu zbavit dojmu, že minimálně některé z Web OS začínaly jako “technology demo” – jako ukázka, co všechno už jde udělat v HTML. Na stranu druhou si mnoho pozorovatelů jistě všímá, že by mohlo jít o potenciální útok na Microsoft a jeho dominanci v operačních systémech, tedy o atak na obrovský trh.

Jenže je to opravdu vážně míněný útok, která má šanci na úspěch?

Pro provoz Web OS stále potřebujete prohlížeč a pro provoz prohlížeče zase operační systém. Představa, že si budete na levném počítači spouštět nadupané webové aplikace, je zatím mylná, protože Web OS fungují povětšinou jen ze systémů vybavených Firefoxem nebo MSIE, které na jiných než desktop počítačích nespustíte. Ani Symbian a Opera většinu Web OS aplikací nezprovozní. Spolu s tím, jak se ozývají hlasy, že Vista je posledním operačním systémem v tom dnešním slova smyslu, se může zdát, že Web OS je ta správná cesta. Že příští operační systém bude vlastně dost možná jen jádro a prohlížeč. Jenže budeme za pět let tak daleko s vývojem infrastruktury i miniaturizací a výkonností jednotlivých komponent, abychom dosáhli stejné kvality uživatelského prožitku, jako dnes s nativními aplikacemi? A je to opravdu něco, kde Microsoft spí hlubokým spánkem?

Investice do Web OS je zatím nepřesvědčivou vsázkou na budoucnost. Větví vývoje, kde se na jednu stranu tlačí samostatné online aplikace propojovatelné přes nejrůznější API, na stranu druhou dálkově spustitelné operační systémy desktopů přenášených přes speciální klienty (začasté přenosné na USB) a na stranu třetí stále přenosnější a mobilnější a osobnější počítače, pda a mobilní chytrofony vybavené nativními programy se zajištěnou slušnou souborovou kompatibilitou.

Co zvítězí? Ačkoliv lze očekávat určitý průnik všech soupeřů, na Web OS bych vsázel ze všeho nejméně.

* Desítka nejznámějších Web OS z konce roku 2006 je představena zde. * Druhá desítka z poloviny roku 2007 je zde