Jedním z hlavních přínosů Web 2.0 je bezesporu vznik a využívání tzv. “kolektivní inteligence”. Miliony lidí denně přispívají na internet ať už formou blogů, videa, příspěvků na fórech atd. Zakladatelé InnoCentive si tohoto fenoménu poměrně brzy všimli a rozhodli se jej využít pro vědu. A tak roku 2001 vznikl tento server.
Jedním z důvodů, proč jsem se rozhodl napsat tento článek, bylo nedávné udělování mimořádných cen Akademie věd Praemium Academiae 2007. Jedná se sice o starší záležitost, ale myslím, že by mohla mnoho lidí zajímat.
InnoCentive se zaměřuje na teoretické i praktické problémy v oblasti přírodních věd. Můžete zde tedy najít projekty v oblastech fyziky, chemie, farmacie, nanotechnologií, bioinženýrství, ekologie, potravinářství a mnoha dalších (úplný seznam oborů včetně vypsaných projektů).
Uživatelé InnoCentive se dají rozdělit do 2 kategorií. První jsou “Seekers”, tedy společnosti, které hledají řešení různých vědeckých problémů. Mezi společnosti, se kterými byla navázána spolupráce, patří například BASF nebo Procter & Gamble. Zadávající firmy samozřejmě také vypisují za dané projekty odměny. Ty jsou, vzhledem k tomu, že jde většinou o větší firmy, poměrně příznivé. Rozsah je přibližně 5000 – 100 000 USD, ale byl vypsán i mimořádný projekt s odměnou až 1 000 000 USD (ve spolupráci s Rockefeller Foundation). Druhou skupinu uživatelů tvoří “Solvers”. Kdokoliv má zájem, může se na stránkách zaregistrovat a poté se přihlásit do jednoho z vypisovaných projektů.
Nespornou výhodou této formy nabízení účasti na projektech je, že se jejich řešení může účastnit kdokoliv a odkudkoliv. Zajímavý je také pohled na partnery InnoCentive, zejména na počet čínských, ruských a indických univerzit. Firma tak může získávat originální řešení dané problematiky z různých částí světa. Často se stane, že pohled vědců v dané oblasti je “omezen” na hranice jejich oboru, a tak nevidí možná řešení, která nabízí obor třeba naprosto odlišný.
Na druhou stranu by šlo samozřejmě namítnout, že tato metoda zadávání projektů může stlačovat ceny dolů a tím pádem škodit vědcům ve vyspělejších zemích na úkor vědců, kteří mají nižší náklady. Zaměstnanci InnoCentive se ale snaží, aby společnosti za práci nabízely i přiměřené odměny. Také poskytují poradenský servis ohledně zadávání zakázek a dohlíží na dodržování autorských práv. Takže by se teoreticky nemělo stát, že by společnost navrhované řešení použila, ale nezaplatila za něj dohodnutou částku.
Podle seznamu vyřešených projektů to vypadá, že InnoCentive je poměrně úspěšný. Při pohledu na tento seznam možná také trochu zamrzí, že mezi nimi zatím není ani jedno české jméno.
Určitě je zajímavé, že doposud zřejmě neexistuje konkurence (pokud znáte, napište do komentáře link). Sice je dobré, že všechny velké projekty jsou na jednom místě, na druhou stranu není místo například pro menší projekty. Myslím, že o vědecké projekty menších rozměrů by byl určitě zájem nejen z řad profesionálních vědců, ale například i univerzit nebo i středních škol. Samozřejmě by se pak asi nedal poskytnout takový servis, ale za pokus by to určitě stálo.
Zdroj:
InnoCentive: http://www.innocentive.com