O významu tagů a tagování

Tagy jsou v prvé řadě moderním prvkem navigace, přičemž nahrazují klasické katalogové třídění, ontologii. Ontologie se od svého nasazení na internetu (poprvé se vznikem katalogu Yahoo!) postupně přežívala, když se ukazovalo, že klasické katalogové třídění je pro internet obtížně použitelné. Na jedné straně byl hlavním důvodem jistý prvek chaosu, když jednotlivé stránky bylo možné zatřídit do více kategorií, což klasická ontologie nevidí ráda. Na druhé straně exponenciální nárůst počtu webových stránek kladl stále vyšší nároky na kapacitu ontologů.

V prostředí textových dokumentů tento problém v nasazení ontologie na internetu vedl k vítězství Google jakožto velmi inteligentního plnotextového vyhledávače, který se přestal spoléhat na berličku ontologie a začal používat jiné algoritmy nespoléhající na lidský zásah.

S tagováním přišel zřejmě jako první rozšířenější projekt Flickr (dnes součást Yahoo!). Pro něj byly tagy spásným řešením, protože Flickr je skladem fotografií. Zatřiďování fotografií do kategorií je ovšem naprosto nepružná a obtížně použitelná záležitost a plnotextové vyhledávání se ve fotografiích zatím použít nedá, nebo jen ve zkušebních projektech, rozhodně ne ve službě zdarma s masovým rozšířením. A tak Flickr nasadil tagy, možnost textově popsat sledem slůvek význam fotografie.

Abychom si to osvěžili: na fotografii je holčička, která líže zmrzlinu. Autor fotografie připojí čárkou (u některých služeb mezerou, pak ale nelze víceslovné tagy) oddělené tagy jako “dcera, zmrzlina, Pardubice” – tím pro sebe vyjadřuje, že na fotce je jeho dcera, velký detail zmrzliny a fotografie byla pořízena v Pardubicích.

Tagy se staly tedy určitou aplikací metadat, ale díky tomu, že Flickr tato metadata hezky pojmenoval a velmi názorně ukázal, jak je používat, se vžily v podstatě jako samostatná datová jednotka.

Jako protiváha označení taxonomie jakožto způsobu zatřiďování se občas používá folksonomie. Tento patvar má sloužit k označení způsobu zatřiďování, na němž se podílí komunita nebo veřejnost, nikoliv vyškolený pracovník.

h2. Tag cloud aneb Shluk tagů

Hezkým vynálezem lidí z týmu Flickru je tag cloud. Pro tuto entitu se na českém internetu nevžil ještě žádný český ekvivalent (jako tagy pro tagy, že… ), snad Shluk tagů vypadá nadějně, ale často se používá anglický pojem. Shluk tagů vypisuje tagy používané uživatelem nebo uživateli v rámci služby. Například pokud si prohlížíte něčí fotografie na Flickru, hned vidíte, jaké tagy používá.

Tag cloud se již stal téměř průmyslovým standardem, který ve své základní variantě vypisuje použité tagy v abecedním řazení s tím, že častěji používané tagy jsou větším písmem, méně používané pak písmem menším. Pokusy se změnou barev se uživatelům příliš nezalíbily a většina provedení tag cloudů tedy spíše zůstává u tohoto “standardu” zavedeného Flickrem.

Tag cloud představuje velmi názorný orientační prvek vypovídající o zájmech danné osoby nebo atraktivnosti témat a zároveň umožňuje přímo na vybrané téma vstoupit. Spolu s výhodou tagů, tedy možností označkovat takto a roztřídit i netextové informace, jde o výborný navigační prvek.

h2. Sofistikovanější využití tagů k navigaci

Až doposud jsme mluvili o vcelku jednoduchých způsobech, jak tagy použít k navigaci a takto je také většina schopnějších redakčních systémů používá, protože od použití kategorií se stále více ustupuje i v nich. Za všechny připomeňme novou verzi Bloggeru nebo stále oblíbenější integraci tagů do Wordpressu, pro které se od verze 2.2 mají stát integrální součástí. Zejména u blogů, kde se zájmy blogerů mohou měnit z měsíce na měsíc a s tím i záběr článků a potřeba kategorií, jsou tagy skvělým řešením, jak obsah třídit.

Zajímavou možností s otevřeným potenciálem jsou pro tagy kolaborativní algoritmy. Ty umožňují vyhodnotit, jaké zájmy má uživatel a vyhledat mu uživatele s podobnými zájmi a případně mu doporučit témata oblastí, která by uživatele mohla zajímat. Ačkoliv tento způsob doporučování se používá spíše u obchodních webů (Amazon.com) nebo u socioware komunitních webů, s rostoucími tagovými databázemi a výpočetním výkonem serverů se dost možná budou kolaborativní funkce integrovat stále častěji tam, kde se kromě tagů využívá i společné sdílení a komunity.

Právě kolaborativní využití tagů přitom není vhodné podcenit. Uživatelům umožní dostat se k obsahu, který je pro něj potenciálně zajímavý, ale jinak by se k němu nedostal. Pro vydavatele je to přitom návštěvnost navíc a na obsah, který již zaplatil. Vzhledem k tomu, jak stále více obsahových serverů má problémy s návštěvností materiálů, které nejsou umístěné na titulní stránce a jak se rozevírají nůžky mezi věrnými čtenáři a náhodnými uživateli přišlými například z vyhledávačů, nabývá tato funkce na významu.

h2. Tag spamming

Spamování tagů přišlo v momentě, kdy se služby zatřiďující pomocí tagů linky, staly používané a začaly mít značný SEO efekt. Příkladem je služba Del.icio.us (předchůdce českého Jaggu, dnes patří Yahoo!). Ta umožňuje ukládat oblíbené linky pod jednotlivými tagy. V určité době se stalo módou automaticky do služby přidávat linky na své stránky pod nejrůznějšími tagy, čímž se zvyšovala atraktivita stránek pro vyhledávače. Del.icio.us zavedlo antispamová pravidla, jimiž se jim podařilo značné množství spamu eliminovat. Také změnilo způsob řazení stránek a na titulní stránce již zobrazuje ne posledně přidané, ale nejvícekrát linkované stránky, takže automaticky zalinkované stránky jedním uživatelem se propadají do ztracena. Tím ale služba vyhrála bitvu, ne válku a je zřejmé, že pokud bude tagování uživatelem do budoucna dále používané, bude růst i vliv spamovacích útoků. Jako zřejmě vždy, kdy služba umožňuje ovlivnění ze strany uživatele.

h2. Používají tagy uživatelé?

Na to je těžké odpovědět. Na řadě webů už nemají na výběr, ale zatím se zdá, že i na webech, kde výběr mají, je používanost tagů větší. Z vlastní zkušenosti mohu posloužit příkladem webu Stream.cz, kde jsou Tagy paralelní navigační skupinou k obvyklému kategorizačnímu třídění. V současné době je využívanost navigace podle tagů z titulní stránky zhruba dvojnásobná, přitom ale menu s tagy je úplně na spodku stránky, zatímco kategorizační menu zcela na jejím vrchu.

Zkusme relektovat pár čísel publikovaných na Web 2.0 Expo firmou InfoCloud Sollutions: * 28% amerických uživatelů internetu někdy tagovalo * 7% uživatelů internetu v USA taguje denně

I to je pro mne argument, proč tagovou navigaci nespouštět ze zřetele a snažit se ji dále rozvíjet.